V případě po sobě následujících dodání zboží musí být jeho přeprava přičtena prvnímu dodání za podmínky, že k převzetí zboží druhým pořizovatelem dojde v členském státě ukončení přepravy. Dojde-li k převzetí zboží druhým pořizovatelem ve státě dodavatele, tak dodání mezi dodavatelem a prvním pořizovatelem musí být posouzeno jako tuzemské dodání.
Nizozemská společnost Euro Tyre prodávala zboží belgické společnosti A s dodacími podmínkami „ze skladu“ (Euro Tyre měla povinnost dodat zboží ve svém nizozemského skladu a přeprava z něj se měla uskutečnit jménem a na riziko společnosti A). Před samotným dodáním zboží společnost A prodávala zboží jiné belgické společnosti B s tím, že k přepravě zboží do provozovny této společnosti mělo docházet jménem a na riziko společnosti A. Zboží bylo odebíráno zástupcem společnosti A ve skladu Euro Tyre a převáženo přímo do provozovny společnosti B přepravcem, kterého zajistila společnosti B. Při každém odběru předal přepravce společnosti Euro Tyre jím podepsané prohlášení, že zboží bude přepraveno do Belgie. Euro Tyre uvedená dodání fakturovala bez DPH a vykázala je v souhrnném hlášení. Nizozemský správce daně neuznal společnosti Euro Tyre nárok na osvobození z důvodu, že Euro Tyre uskutečnila tuzemské dodání zboží ve prospěch společnosti A, která následně uskutečnila intrakomunitárního dodání zboží ve prospěch společnosti B. Předkládající svou otázkou požadoval upřesnění, jakým způsobem je třeba určit, kterému z obou dodání musí být přičtena intrakomunitární přeprava.
SDEU shrnul, že odběr zboží ze skladu Euro Tyre zástupcem společnosti A musí být považován za převod práva nakládat se zbožím jako vlastník z Euro Tyre na společnost A, což je skutečnost, která musí být přičtena prvnímu dodání. Tato okolnost však sama o sobě nepostačuje k závěru, že první dodání představuje dodání uvnitř Společenství. Nelze totiž vyloučit, že druhý převod práva nakládat se zbožím jako vlastník se může rovněž uskutečnit v Nizozemí, a to předtím, než dojde k intrakomunitární přepravě. V takovém případě již nelze intrakomunitární přepravu přičítat prvnímu dodání. V případě, kdy pořizovatel společnost A získá právo nakládat se zbožím jako vlastník v Nizozemí a sama obstarává jeho přepravu do Belgie, jak k tomu dochází v případě dodání, která jsou podmíněna odběrem zboží ve skladu dodavatele, musí být v co možná největší míře zohledněny záměry pořizovatele v okamžiku pořízení, jsou-li podpořeny objektivními poznatky. Pokud společnost A projevila svůj záměr přepravit zboží do Belgie a předložila pro tyto účely své DPH identifikační číslo, mohla mít Euro Tyre za to, že daná plnění představují intrakomunitární dodání zboží. Nicméně pokud by Euro Tyre byla informována o tom, že zboží bylo předtím, než opustilo Nizozemí dále pořizovatelem prodáno, pak po ní může být požadováno uhrazení DPH. Je v zásadě na dodavateli, aby prokázal, že zboží bylo přepraveno do jiného členského státu. Je-li právo nakládat se zbožím jako vlastník převedeno na pořizovatele na území Nizozemí, který má zboží přepravit mimo tento členský stát, závisí důkaz, který je dodavatel schopen předložit hlavně na skutečnostech, jež se za tímto účelem dozví od pořizovatele. V takovém případě je legitimní požadovat, aby dodavatel jednal v dobré víře a přijal všechna opatření, která po něm mohou být rozumně požadována, aby zajistil, že jím uskutečněné plnění nepovede k účasti na daňovém úniku. Jakmile dodavatel splnil své povinnosti ohledně důkazu o dodání uvnitř Společenství, přestože pořizovatel nesplnil smluvní povinnost přepravit zboží do jiného členského státu, měl by to být pořizovatel, kdo je považován za osobu povinnou uhradit DPH v Nizozemí.
Ze spisu vyplývá, že Euro Tyre při kvalifikaci dodání jako intrakomunitárního vycházela z belgického DIČa kupujících, o jehož ověření požádala nizozemské daňové orgány, jakož i z prohlášení kupujících, které bylo předloženo při odběru zboží v jejím skladu a které uvádělo, že zboží bude přepraveno do Belgie. Otázku, zda Euro Tyre tímto splnila svou důkazní povinnost a povinnost řádné péče, musí posoudit předkládající soud.
Dále dle SDEU okolnost, že intrakomunitární přepravu uskutečňuje vlastník zboží, resp. je uskutečňována jeho jménem, může hrát roli při rozhodování o tom, zda bude přeprava přičtena prvnímu či druhému dodání. Nicméně v případech, kdy je přeprava realizována osobou, která se účastní obou dodání, nebo jejím jménem, není tato okolnost relevantní. Z tohoto důvodu skutečnost, že se druhý pořizovatel účastnil přepravy, neumožňuje učinit závěr o tom, že přeprava musí být přičtena druhému dodání. Stejně tak okolnost, že zboží nebylo přepraveno na adresu prvního pořizovatele, neumožňuje vyloučit, že přeprava byla uskutečněna v rámci prvního dodání.
Soudní dvůr tedy uzavřel, že za daných okolností, kdy společnost A projevila svůj záměr přepravit zboží do jiného členského státu a za tímto účelem předložila dodavateli své DIČ, musí být intrakomunitární přeprava přičtena prvnímu dodání za podmínky, že právo nakládat se zbožím jako vlastník bylo převedeno na druhého pořizovatele v členském státě ukončení přepravy.
Doplňující informace:
Související rozsudky: C – 245/04 EMAG Handel, C – 84/09 X, C‑386/16 Toridas
Zákonná úprava EU: čl. 138 a čl. 140 DPH směrnice 2006/112/ES
Tuzemská zákonná úprava: §16 a §64 zák. č. 235/04 Sb., o DPH