Pro účely osvobození od daně se nabytím, v případě prodeje jednotlivých pozemků, jenž vznikly rozdělením původního pozemku, rozumí okamžik nabytí původního pozemku. Přesahuje-li doba mezi prodejem jednotlivého pozemku a nabytím původního pozemku 5 let, je prodej osvobozen od daně.
Poplatník nabyl v roce 1977 pozemek, který následně rozdělil, přičemž v roce 2001 a 2003 katastrální úřad potvrdil nové geometrické plány, jimiž byly rozdělené pozemky nově číselně označeny. Tyto oddělené pozemky poplatník v průběhu let 2001 a 2003 prodal. Správce daně byl názoru, že potvrzením těchto geometrických plánů vznikly z původního pozemku pozemky nové a prodeje těchto nových pozemků nebyly ve smyslu § 4 odst. 1 písm. b) ZDP osvobozeny od daně.
NSS připomenul § 4 písm. b) ZDP, dle kterého jsou od daně osvobozeny mj. příjmy z prodeje nemovitostí, přesáhne-li doba mezi jejich nabytím a prodejem dobu pěti let, kdy pro běh doby tzv. „časového testu“ je důležitý počátek lhůty (den nabytí). Pro nabývání pozemků je určující jejich zápis do katastru nemovitostí a tento den je rozhodující pro posouzení splnění podmínek pro osvobození příjmů z jejich prodeje.
Soud pokračoval, že předmětem převodu vlastnictví může být jen samostatná věc ve smyslu právním. Lze převést např. celý pozemek, nikoliv jen jeho reálnou část. Pokud tedy někdo chce prodat část pozemku, musí nejprve nechat tuto část zaměřit a vyhotovit geometrický plán, ve kterém bude této „části“ pozemku přiděleno samostatné parcelní číslo. Tímto způsobem dojde k reálnému oddělení části pozemku, tato „část“ se stane samostatným pozemkem, jenž jako samostatná věc již může být předmětem občanskoprávních vztahů. V okamžiku rozdělení původního pozemku, resp. potvrzením nového geometrického plánu, tedy žádné nové vlastnické právo nevzniká. Jakkoliv není sporu o tom, že vznikají nové parcely (tj. nové věci), je zachován stejný rozsah i obsah vlastnického práva a práva vlastníka proto nejsou nikterak dotčena. Pořád se jedná o vlastnictví stejné části ohraničeného zemského povrchu a jde tak ve skutečnosti o originální nabytí vlastnického práva vznikajícího cestou rozdělení věci (původního pozemku). Právní vztahy k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí vznikají, mění se nebo zanikají vkladem, jenž má konstitutivní charakter. Vlastnické právo ovšem podle ustanovení § 133 odst. 2 občanského zákoníku vzniká na základě smlouvy (= nabývací titul – právní důvod – titulus) vkladem do katastru (= právní způsob nabytí – modus). Tyto dva instituty, titulus a modus, nelze od sebe oddělovat. Bez platného nabývacího titulu nemůže právo vkladem vzniknout.
V daném případě došlo ke vzniku nových samostatných parcel, a to rozdělením parcely původní. Nelze tedy říci, že by žalobce nabyl „nové“ vlastnické právo s dopady do daňové oblasti ve shora popsaném smyslu: toto právo vztahující se k určitému předmětu vlastnictví se totiž nezměnilo co do svého rozsahu ani obsahu, nýbrž došlo pouze k rozdělení věci (podmíněné akceptací geometrického plánu katastrálním úřadem).
NSS tedy uzavřel, že potvrzením nových geometrických plánů z původního pozemku nepochybně vznikly pozemky nové, jež se staly ve smyslu ustanovení § 118 odst. 1 a § 119 odst. 2 občanského zákoníku existujícími nemovitými věcmi a mohly být předmětem občanskoprávních vztahů, tyto oddělené pozemky ovšem zůstaly ve výlučném vlastnictví žalobce až do okamžiku, kdy se jimi rozhodl disponovat, tj. rozhodl se je postupně prodat. Tento prodej v letech 2001 a 2003 byl proto ve smyslu § 4 odst. 1 písm. b) ZDP od daně osvobozen, neboť doba mezi nabytím původního pozemku (v roce 1977) a prodejem nově oddělených pozemků (v letech 2001 a 2003) přesáhla pět let.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: 8/2008
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: 5 Afs 76/2008 – 93
Zákonná úprava: §4(1)(b) zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů