Za účelem uplatnění odpočtu u přijatého plnění musí být prokázána přímá a bezprostřední vazba mezi takovýmto plněním a zdanitelným plněním na výstupu.
Stěžovatel považoval nájem bytů za plnění osvobozené a nájem zařizovacích předmětů (kuchyňská linka, elektrický bojler, etc.) za plnění zdanitelné, tudíž uplatňoval krácený odpočet u oprav bytového domu a jednotlivých bytů, např. při pořízení malířských prací nebo opravy elektroinstalace. Správce daně aproboval názor stěžovatele, že se jednalo o poskytování dvou samostatných plnění (pravděpodobně, aby nemusel stěžovateli vracet jím odvedenou daň za „neprekludovaná“ období), nicméně měl za to, že dotčená přijatá plnění stěžovatel použil pouze pro účely pronájmu bytů, tudíž mu nevznikl žádný nárok na odpočet daně. V případě, že přijaté plnění přímo a bezprostředně souviselo s opravou zařizovacích předmětů samotných, např. sporáku, správce daně nárok na odpočet uznal v plné výši.
NSS neposuzoval otázku, zda se v daném případě jednalo o jediné plnění (nájem bytu hlavní a nájem zařizovacích předmětů vedlejší), neboť takovéto posouzení by nemělo vliv na výsledek sporného nároku na krácený odpočet DPH. V meritu sporu soud pak shledal postup správce, který provedl posouzení, zda přijatá plnění byla přiřaditelná nejen k nájmu bytů (což bylo nesporné), ale také samostatně i k nájmu zařizovacích předmětů, jako souladný se zákonem.
V takto uchopeném sporu pak NSS nepřisvědčil názoru stěžovatele, že dotčená přijatá plnění ovlivnila výnos z obou poskytovaných plnění, neboť po porovnání obsahu přijatých plnění s povahou stěžovatelem označených zařizovacích předmětů soud neshledal, že by mezi nimi existovala přímá a bezprostřední vazba. Soud také odmítl argumentaci stěžovatele, že existovala souvislost takovýchto přijatých plnění s jeho ekonomickou činností jako celkem.
K citovanému lze jen poznamenat, že je přinejmenším sporné, zda v daném případě správní orgány skutečně naplnily princip správy daní, tj. správné zjištění a stanovení daně.
Prokázání přímé a bezprostřední vazby se např. týkal rozsudek 4 Afs 191/2018 – 38, kdy NSS potvrdil závěr správce daně, který napadl způsob stanovení odpočtu DPH u developera, jenž nakupoval pozemky a po jejich rozparcelování a zasíťování je prodával spotřebitelům za účelem výstavby rodinných domů. Developer prodával jak stavební pozemky podléhající DPH, tak nezastavěné pozemky, které byly od daně osvobozeny, přitom uplatňoval plný odpočet ze zdanitelných plnění přijatých na vstupu. NSS potvrdil, že důkazní břemeno stran uplatnění plného odpočtu tížilo žalobce, který však neprokázal, že přijatá plnění souvisela toliko se zdanitelným plněním na výstupu, naopak sám připustil, že některá přijatá plnění se okrajově dotkly i sousedních pozemků, které byly následně prodány v režimu osvobození od daně.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: NE
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: např. 1 Afs 49/2012 – 24, 1 Afs 253/2018 – 45
Zákonná úprava: §56a a §72 zák. č. 235/2004 Sb., o DPH, § 93 a násl. zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád