Stanoví-li správce daně daňovou povinnost podle pomůcek, musí stanovit nejen příjmy, ale i přiměřené výdaje, a musí přihlédnout i k dalším okolnostem, z nichž plynou výhody pro daňový subjekt, a to i když jím nebyly uplatněny. Takovými dalšími výhodami je např. zohlednění nezdanitelných částek základu daně, ale i jiné skutečnosti, např. za jakých podmínek daňový subjekt podniká, v jakém oboru činnosti podniká, v jaké lokalitě má umístěnu provozovnu apod.
Daňový subjekt je oprávněn vznášel námitky týkající se nedodržení povinnosti správce daně přihlédnout k výhodám pro plynoucím pro daňový subjekt, tudíž je oprávněn být seznámen s postupem správce daně jakou okolnost správce daně považoval za výhodu pro daňový subjekt.
IV. ÚS 360/05
Stěžovatelka namítala, že z vyměřovacího spisu není patrné podle jakých pomůcek nebo na podkladě čeho se správce daně při stanovení daně odchýlil od údajů deklarovaných v daňovém přiznání, jakož ani důvody těchto rozdílů. Správce daně odmítl tyto informace stěžovatelce sdělit s poukazem na ustanovení § 23 odst. 2 ZSDP s tím, že jako pomůcky byly použity údaje jiného subjektu.
Dle Ústavního soudu při volbě pomůcek je správce daně také vázán ustanovením § 46 odst. 3 ZSDP. Stanoví-li správce daně daňovou povinnost prostřednictvím pomůcek, musí stanovit, byť podle pomůcek, nejen příjmy, ale i přiměřené výdaje, a s ohledem na ustanovení § 46 odst. 3 musí přihlédnout i k dalším okolnostem, z nichž plynou výhody pro daňový subjekt, a to i když jím nebyly uplatněny. Takovými dalšími výhodami je podle Ústavního soudu zohlednění například nezdanitelných částek základu daně, ale i jiné skutečnosti, např. za jakých podmínek daňový subjekt podniká, v jakém oboru činnosti podniká, v jaké lokalitě má umístěnu provozovnu apod. Ze spisového materiálu správce daně tak musí být zřejmé nejen to, zda byly splněny zákonné předpoklady pro stanovení daňové povinnosti pomocí pomůcek, ale též, zda a jak správce daně přihlédl k okolnostem, z nichž plynou výhody pro daňový subjekt. To je základním předpokladem k tomu, aby prvostupňové správní rozhodnutí bylo schopné odvolacího přezkumu. Odvolací orgán se totiž musí vypořádat nejen s otázkou, zda správce daně splnil zákonné podmínky pro použití tohoto způsobu stanovení daně, ale i s otázkou, zda správce daně splnil svoji zákonnou povinnost přihlédnout i k dalším okolnostem, z nichž plynou výhody pro daňový subjekt. Každý jiný postup staví účastníka daňového řízení do nedůvodně nerovného postavení, a je tedy rozporný s čl. 37 odst. 3 Listiny.
V souvislosti s ustanovením § 23 odst. 2 ZSDP, podle něhož není daňový subjekt oprávněn nahlížet do úřední korespondence s jinými státními orgány, do rejstříku, pomůcek, zápisů a rozhodnutí, sloužících výlučně pro potřeby správce daně a dalších podkladů, do nichž nelze umožnit nahlédnutí s odkazem na povinnost zachovat v tajnosti poměry jiných daňových subjektů, dospěl ÚS k závěru, že toto ustanovení nelze vykládat tak, že by striktně zakazovalo vůbec nahlížet do specifikovaných podkladů. Byla-li daňovému subjektu stanovena daň pomocí pomůcek a podkladem pro stanovení daně byly výlučně údaje zjištěné u daňového subjektu samého, pak je povinností správce daně umožnit do těchto podkladů daňovému subjektu nahlédnout. Nebudou-li porušena práva ostatních daňových subjektů na ochranu údajů o nich, pak není důvod odepřít daňovému subjektu nahlédnout do spisu v případě, že pomůckami konstruovaná daň využívá pouze údajů z dokladů a účetnictví – byť nesprávného a neúplného – samotného daňového subjektu.
V nálezu IV. ÚS 359/05 Ústavní soud zdůraznil, že je na daňovém subjektu, aby k případné nezákonnosti postupu správce daně vznášel námitky, tedy i relevantní a kvalifikované námitky týkající se nedodržení povinnosti správce daně přihlédnout k výhodám plynoucím pro daňový subjekt. Rovnost daňového subjektu garantovaná čl. 37 odst. 3 Listiny by však byla iluzorní, pokud by nebyl sám daňový subjekt obeznámen s tím, že k této výhodě bylo skutečně přihlédnuto a o jakou výhodu se jednalo. Nelze proto připustit výklad, podle kterého postačí, aby byla tato výhoda patrná z daňového spisu, a aby se s postupem správce daně seznámil toliko odvolací orgán, případně soudy, a aby se s tímto postupem nemohl seznámit samotný daňový subjekt. Je totiž na samotném daňovém subjektu, aby formuloval vůči postupu správce daně námitky v rozsahu zpochybnění zákonnosti postupu správce daně. Námitky může daňový subjekt relevantně a kvalifikovaně vznášet pouze tehdy, je-li s postupem správce daně seznámen, tedy je-li seznámen i s tím, jakou okolnost správce daně považoval za výhodu pro daňový subjekt. K ustanovení § 23 odst. 2 ZSDP, které stanoví případy, v nichž daňový subjekt není oprávněn nahlížet do částí vlastního daňového spisu, pak Ústavní soud konstatoval, že toto ustanovení z hlediska ochrany základních práv představuje omezení základního práva na soukromí, garantovaného čl. 10 Listiny, a na informace, garantovaného čl. 17 Listiny. Je to jednotlivec, který disponuje tzv. svobodou informačního určení, tedy svobodou rozhodovat o tom, jaké informace o sobě sdělí, a je to také jednotlivec, který má naopak právo být seznámen s tím, jaké informace stát o něm či „v jeho věcech“ uchovává. Toto právo, podobně jako jiná základní práva, může být omezeno toliko na základě zákona, omezení musí sledovat legitimní cíl a musí být přiměřené co do volby prostředků. Za ústavně konformní interpretaci § 23 odst. 2 lze proto označit pouze takovou, která zachovává přiměřenost omezení základního práva zvolením adekvátních prostředků.
5 Afs 76/2011 – 141
Dle NSS … jednalo-li se o výdaje, které musely být pro dosažení příjmu zcela logicky vynaloženy; jiný způsob než úplatné nabytí těchto vozidel (jejich odcizení) nemá oporu v obsahu správního spisu, resp. skutečnost, že by vozidla byla nabyta nelegálně správce daně neprokázal ani netvrdil. Bylo tedy na správci daně, pokud měl za prokázané příjmy, které měly stěžovateli plynout z prodeje aut a vycházel z předpokladu, že stěžovatel vozidla nabyl, aby na straně druhé zohlednil i možné výdaje.
Doplňující informace:
Související rozsudky: např. IV. ÚS 359/05, IV.ÚS 48/05, I. ÚS 238/02, 5 Afs 162/2006 – 114, 1 Afs 113/2006 – 40, 9 Afs 14/2008 – 81,
Zákonná úprava: §1 odst. 2 a §98(2) zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád