Nesprávný postup správce daně spočívající v doručování písemností jiné osobě má zpravidla za následek nezákonnost správního rozhodnutí. Výjimku budou představovat případy nesprávného doručování, kdy se účastník řízení s doručovanými listinami prokazatelně fakticky seznámí v době, kdy ještě může účinně hájit svá práva. Pro posouzení možnosti účinně hájit svá práva nepostačuje pouze posoudit, zda měl účastník řízení možnost využít opravných prostředků, ale je nezbytné se zabývat také tím, zda měl možnost seznámit se i s jinými doručovanými listinami, a pokud ne, nakolik se tím zhoršilo jeho postavení.
Správce daně v průběhu celého daňového řízení doručoval domnělému zástupci stěžovatele (plná moc, kterou správce daně obdržel, však nezmocňovala dotčenou advokátku k zastupování stěžovatele v předmětném daňovém řízení ve věci daně z převodu nemovitostí). Tato nesprávnost doručování vedla pak k tomu, že stěžovatel nereagoval na výzvy správce daně k odstranění pochybností, tudíž správce daně stanovil daň na základě pomůcek. Krajský soud dal sice stěžovateli za pravdu, že správce daně doručoval vadně (jak platební výměr, tak rozhodnutí o odvolání), nicméně takovéto vadné doručení nezpůsobilo stěžovateli žádnou újmu na jeho právech, jelikož mu nezabránilo ve využití opravných prostředků a podání správní žaloby, tudíž žalobu zamítl.
Takovýto postup krajského soudu shledal NSS jako nesprávný. NSS nezpochybnil, že mohou nastat situace, kdy ani zásadní vady doručování nebudou důvodem pro zrušení správního rozhodnutí, jedná se však spíše o situace ojedinělé, které nastanou zejména tehdy, pokud se účastník řízení s doručovanými listinami prokazatelně fakticky seznámil, a to v době, kdy ještě mohl účinně hájit svá práva. Nicméně dle NSS nepostačuje posoudit, zda měl stěžovatel možnost využít opravných prostředků, ale je nezbytné se zabývat také tím, zda se měl stěžovatel možnost seznámit i s jinými v řízení doručovanými listinami, a pokud ne, nakolik se tím zhoršilo jeho postavení ve správním řízení.
V daném případě byly stěžovateli ve správním řízení doručovány i další listiny, přitom se jednalo typově o takové listiny, že jejich nedoručení stěžovateli mohlo mít zásadní vliv na další průběh řízení, neboť navazující postup správce daně se odvíjel od pasivity stěžovatele, který na jednotlivé takto doručované listiny (výzvy) nereagoval. Primárně již samotné stanovení daně podle pomůcek bylo dáno tím, že stěžovatel nereagoval na výzvu k odstranění pochybností. Po vydání platebního výměru pak správce daně dále v souvislosti s podaným odvoláním vyzýval stěžovatele k jeho doplnění, na což stěžovatel opět nereagoval, tudíž i zde mohla mít pasivita stěžovatele bezesporu zásadní vliv na výsledek odvolacího řízení.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: NE
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: 1 Afs 362/2016 – 36, 2 As 19/2004 – 92
Zákonná úprava: § 40 a § 41 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád
1 Afs 356/2017 – 29