Pokud správní soud zruší jak rozhodnutí o odvolání, které vydání zajišťovacího příkazu potvrdilo, tak i rozhodnutí prvoinstančního správce daně, pak již dále nelze nedostatky způsobující nezákonnost zajišťovacích příkazů zhojit v rámci pokračujícího odvolacího řízení.
Předmětem sporu byla otázka, zda odvolací orgán může odstraňovat vady zajišťovacích příkazů i po zrušujícím rozsudku, kterým soud zrušil jak jeho rozhodnutí, tak i samotné rozhodnutí o vydání zajišťovacího příkazu. V daném případě finanční úřad vydal zajišťovací příkazy a odvolací orgán jeho rozhodnutí potvrdil. Krajský soud následně rozhodnutí o odvolání zrušil a odvolací orgán vydal nové rozhodnutí, kterým opětovně odvolání zamítl. Dalším rozsudkem krajský soud znovu zrušil rozhodnutí odvolacího orgánu a zároveň i rozhodnutí prvoinstančního správce daně.
NSS nesouhlasil s odvolacím orgánem, že po zrušujícím rozsudku, kterým je zároveň zrušeno i rozhodnutí prvoinstančního správce daně, běží nová lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání. Dle NSS dospěl-li správní soud při posuzování oprávněnosti vydání zajišťovacího příkazu k tomu, že byl vydán nezákonně, nelze postupovat jinak, než zrušit nejen rozhodnutí o odvolání, ale též rozhodnutí prvoinstančního správce daně, neboť tyto nedostatky způsobující nezákonnost rozhodnutí o vydání zajišťovacího příkazu již nelze zhojit.
Pokud správce daně nepodá kasační stížnost vůči takovému zrušujícímu rozsudku správního soudu, ve které může požádat o přiznání odkladného účinku tohoto rozsudku, je povinen zajištěné prostředky neprodleně uvolnit. Nedostatky způsobující nezákonnost zajišťovacích příkazů již tedy nelze dále zhojit v rámci pokračování v odvolacím řízení. Správce daně má samozřejmě možnost vydat zajišťovací příkazy nové, ovšem ohledně téže daně a zdaňovacího období založené na jiných skutkových okolnostech nebo právních závěrech.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: 4/2017
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: 4 Afs 259/2017 – 52
Zákonná úprava: § 168 odst. 1 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád
2 Afs 239/2015 – 66 / 8 Afs 119/2017 – 38