Správce daně má povinnost ověřovat údaje uváděné žadatelem v přihlášce k registraci, a to nejenom na základě dokladů předložených žadatelem, ale také z úřední povinnosti vyvinout úsilí o získávání podkladů potvrzujících vznik registrační povinnosti.
2 Afs 214/2017 – 34
Žalobkyně podala přihlášku k DPH registraci, která obsahovala pouze tvrzení, že je účastníkem sdružení. Správce daně ji následně vyzval k předložení důkazních prostředků (např. smlouvy o sdružení) k prokázání tohoto tvrzení. Žalobkyně smlouvu o sdružení nedoložila a ani žádným způsobem nesdělila, které další osoby jsou členy sdružení. Městský soud rozhodl, že správce daně nemohl žalobkyni registraci odepřít s odůvodněním, že nedoložila tvrzené skutečnosti, neboť se nejednalo o dobrovolnou registraci, tudíž si měl z moci úřední povinnosti obstarat všechny potřebné podklady a teprve na základě nich rozhodnout.
NSS potvrdil, že na základě výše uvedeného měl správce daně povinnost, bez ohledu na to, zda se jednalo o dobrovolnou, či povinnou registraci, ověřit pravdivost údajů uvedených v přihlášce k registraci. Za tím účelem mohl na žalobkyni žádat předložení dokladů či údajů potvrzujících její zákonnou povinnost dle § 6a ZDPH. V daném ohledu je v případě povinné registrace namístě větší aktivita správce daně, který má údaje z přihlášky ověřovat nejenom na základě dokladů předložených daňovým subjektem, ale také má při získávání podkladů postupovat z úřední povinnosti (získávat informace z veřejných rejstříků či seznamů, dotazovat se příslušných správních orgánů či kontaktovat jiné daňové subjekty) s cílem potvrdit, že zákonná povinnost žalobkyně skutečně vznikla.
Nicméně v daném případě správce daně nebyl schopen si citované podklady obstarat z veřejně dostupných rejstříků (sdružení bez právní subjektivity se nezapisovalo do žádného veřejného rejstříku), zamítnutí registrace bylo jediným možným důsledkem, neboť, s ohledem na nečinnost žalobkyně, nebyla potvrzena její zákonná povinnost dle § 6a ZDPH.
Dále soud připomenul, že nesoučinnost daňového subjektu po podání přihlášky nevede k tomu, že jeho zákonná povinnost k registraci zaniká. Daňový subjekt v takovém případě zákonnou povinnost registrace neplní, a jelikož se jedná o důsledek jeho počínání (resp. nespolupráce se správcem daně), může mu být takové jednání kladeno k tíži.
Soud nakonec upozornil, že na věc nedopadají závěry judikatury SDEU (viz. níže) zabývající se odepřením přidělení DIČ z důvodu předcházení daňovým únikům), neboť v posuzované věci vůbec nebylo prokázáno splnění zákonné podmínky pro registraci.
9 Afs 216/2018 – 47
Stěžovatelka podala přihlášku k registraci k DPH s ohledem na podnikatelský záměr spočívající v obchodování s galanterními výrobky v rámci EU. Tato přihláška byla správcem daně zamítnuta, neboť stěžovatelka následně neprokázala, že provádí nebo bude provádět zdanitelná plnění. Obdobně byla zamítnuta i druhá přihláška k registraci k DPH, kterou podala z důvodu uzavření smlouvy o společnosti dle § 2716 občanského zákoníku. Dle správce daně byla důvodem zamítnutí žádosti skutečnost, že stěžovatelka neodstranila pochybnosti ohledně splnění zákonných podmínek pro její registraci jako plátce daně.
NSS uvedl, že správce daně byl povinen před zápisem stěžovatelky do registru plátců DPH ověřit, zda splnila zákonem stanovené podmínky. V prvé řadě bylo nutné ověřit, zda jí svědčí postavení osoby povinné k dani, tj. zda vykonává ekonomickou činnost. Dále bylo nutné ověřit, zda uzavřela smlouvu o společnosti, zda je společníkem této společnosti osoba, která je (či se stala) plátcem daně a zda společně s tímto plátcem daně v rámci společnosti uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně či to má v úmyslu. Pokud by stěžovatelka splnila uvedené podmínky, správce daně by byl povinen ji jako plátce DPH registrovat.
V dané věci se pak NSS ztotožnil s posouzením věci ze strany správce daně s tím, že stěžovatelkou předložené rámcové smlouvy (ty byly převzaty z tzv. „vzorových“ smluv) nepotvrzují nastíněný plánovaný obchodní model, když ani jedna z nich nepředpokládá nákup zboží stěžovatelkou. Žádné další dílčí smlouvy či objednávky, časový harmonogram plánovaných obchodů, atp. doloženy nebyly. Nebyl předložen ani podnikatelský záměr, analýza trhu, předpokládané náklady, výdaje, atp., což jsou běžné dokumenty pro začínající podnikatele, tím spíše by je bylo lze očekávat od jednatele, který má disponovat zkušenostmi v daném segmentu trhu. Stejně tak nedoložila své tvrzení, že pro ni současně pracují zaměstnanci na dohodu o provedení práce.
NSS proto uzavřel, že stěžovatelka neprokázala zákonem stanovené podmínky pro registraci k DPH, neboť nepředložila dokumenty, ze kterých by bylo možné usuzovat na to, že provádí ekonomickou činnost v oblasti nákupu a prodeje galanterie a textilu, resp. se na ni alespoň připravuje, ať už sama či ve spolupráci s jinou společností.
1 Afs 246/2018 – 44
Správce daně zamítl žalobcovu žádost o registraci k DPH z důvodu, že žalobce dostatečně neprokázal výkon ekonomické činnosti, konkrétně žalobcem tvrzeného ekonomického poradenství.
NSS žalobcovu kasační stížnost zamítl, kdy uvedl, že správce daně byl před zápisem do registru plátců DPH povinen ověřit, zda (I) stěžovatel uzavřel smlouvu o společnosti, zda (II) je společníkem této společnosti byla osoba, která je (či se stala) plátcem daně a zda (III) společně s tímto plátcem v rámci společnosti uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně či to má v úmyslu.
Dle NSS předložené faktury, příkazní smlouva ani smlouva o společnosti nemohou být oporou pro závěr, že stěžovatel vykonával ekonomickou činnost, resp. že ekonomické poradenství, za které byly faktury vystaveny, poskytl právě stěžovatel. Tři předložené faktury byly vystaveny přímo společností a nijak z jejího obsahu nelze ověřit, že ekonomické poradenství, které bylo fakturováno, vykonal právě stěžovatel. Stěžovatel ani nespecifikoval, v čem měla jeho ekonomická činnost spočívat. Obecné tvrzení o poskytování ekonomického poradenství a spolupráci s dalšími subjekty nejsou s to prokázat, zda vůbec nějakou činnost vykonával a jaká byla případně její skutečná podstata.
6 Afs 222/2019 – 39
Žalobce spatřoval nečinnost správce daně v řízení o jeho registraci k DPH (trvající po více než 3,5 roku), jenž měla spočívat v sérii výslechů svědků (20 výslechů členů spolku), kdy namítal, že provádění dalších výslechů je nadbytečné a neúčelné. Krajský soud dospěl k závěru, že výpovědi členů stěžovatele jako zapsaného spolku jsou nezbytným důkazním prostředkem pro zjištění principu fungování spolku.
NSS uvedl, že citovanou dobu registračního řízení lze jen stěží považovat za přiměřenou, a to i s ohledem na stěžovatelem zmiňované dopady rozhodnutí o registraci, kdy po více než 3,5 roku není zřejmé, zda stěžovatel má či nemá být plátcem DPH a po tuto dobu je nucen se jako plátce DPH chovat (§ 109 odst. 5 d. ř.). V takovém případě bylo na místě pečlivě zkoumat, zda v řízení nedochází k průtahům ve smyslu DŘ.
Krajský soud pochybil, pokud odmítl posoudit nutnost provádění dalších svědeckých výpovědí na základě obsahu výpovědí předešlých s argumentem, že takové posouzení by splývalo s meritorním přezkumem rozhodnutí o registraci k DPH. Ačkoli soud nemohl posuzovat obsah výpovědí ve vztahu k meritu věci (nemohl hodnotit, co z nich vyplývá pro závěr o (ne)registraci stěžovatele k DPH), byl povinen se zabývat tím, zda obsah výpovědí ospravedlňuje potřebu dalšího dokazování.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: NE
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: C – 527/11 Ablessio, 10 Afs 177/2018 – 37, 7 Afs 137/2020 – 21, 2 Afs 12/2020 – 31
Zákonná úprava: § 6a písm. b) (ve znění do 30.6. 2017) a § 94 anásl. zák. č. 235/2004 Sb., o DPH
2 Afs 214/2017 – 34 St.Kynzl / 9 Afs 216/2018 – 47 All For Now / 1 Afs 246/2018 – 44 Krestix Group / 6 Afs 222/2019 – 39