I. ÚS 403/03
ze dne 17. srpna 2005
Z odůvodnění rozsudku musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy ČR.
Rozhodnutí soudu může být, za určitých okolností, protiústavní dokonce pouze z toho důvodu, že podává nesrozumitelný výklad podústavního práva.
Obecný soud nemůže, ve zjevně složitém případě, reprodukovat jen text zákonného ustanovení a k němu, bez dalšího, přiřadit svůj právní závěr, aniž bude současně patrné, jakou cestou k tomuto právnímu závěru dospěl a jaké argumenty přitom použil. Jakkoliv není obecný soud formálně vázán judikaturou vyšších soudů, resp. právní vědou, měl by, při řešení otázky quid juris, vzít v úvahu i relevantní judikaturu a právní vědu, zejména v situaci, kdy takovou relevantní judikaturou nebo závěry právní vědy argumentuje účastník řízení.
Rozhodnutí soudu má „rysy jurisdikční libovůle“a jako takové může být protiústavní,pokud se obecný soud odchýlí od ustálené rozhodovací praxe, aniž by „dostatečným způsobem vyložil důvody, pro které ustálenou rozhodovací praxi odmítá“.
7 Afs 50/2011 -127
ze dne 28. července 2011
Má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné, a z jakých důvodů považuje zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou, mylnou či vyvrácenou. Současně soudní rozhodnutí nesmí být vnitřně rozporné. Uvedené pak musí nalézt svůj odraz v odůvodnění rozhodnutí.
1 Afs 37/2011 – 71
ze dne 14. července 2011
Pokud se krajský soud nevypořádal s návrhy stěžovatelky na doplnění dokazování, zatížil svůj rozsudek nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.
5 Afs 30/2009 – 66
ze dne 31. března 2010
Povinností správního soudu je své rozhodnutí odůvodnit, reagovat na uplatněné námitky a vysvětlit jejich případné odmítnutí. Postup správního soudu, který nepřezkoumá rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu uplatněných žalobních námitek, odporuje zásadám spravedlivého procesu.
Není-li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
7 Afs 82/2009 – 106
ze dne 19. srpna 2009
K přezkoumatelnosti rozsudků krajských soudů postačí, pokud z nich vyplývá, jak soud věc uvážil, z jakých důkazů a úvah při tom vyšel, jak naložil (vypořádal se) s uplatněnými žalobními body, a jak naložil pro právní posouzení věci se zásadní žalobní argumentací.
9 Afs 63/2008 – 121
ze dne 26. března 2009
Nepřezkoumatelné rozhodnutí správního soudu z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů je takové rozhodnutí, v němž se krajský soud nevypořádal vůbec či alespoň dostatečně s uplatněnými žalobními body, neprovedl navržené důkazy a ani řádně nevyložil, proč tak neučinil (tzv. opomenutý důkaz), z rozhodnutí nejsou seznatelné jeho nosné důvody (ratio decidendi) anebo tyto důvody nemají oporu ve výsledcích provedeného řízení.
7 As 28/2008 – 75
ze dne 21. srpna 2008
Rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, pokud z něho jednoznačně nevyplývá, podle kterých ustanovení a podle jakých právních předpisů byla v kontextu podané správní žaloby posuzována zákonnost napadeného správního rozhodnutí.
I. ÚS 741/06
ze dne 11. dubna 2007
Odůvodnění rozhodnutí soudu jednajícího a rozhodujícího ve správním soudnictví, z něhož nelze zjistit, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodné skutečnosti, nevyhovuje zákonným požadavkům kladeným na obsah odůvodnění a v konečném důsledku takové rozhodnutí zasahuje do základních práv účastníka řízení, který má nárok na to, aby jeho věc byla spravedlivě posouzena.
5 Afs 172/2006 – 124
ze dne 8. listopadu 2007
Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.
1 Afs 53/2007 – 34
ze dne 14. 11. 2007
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí může nastat z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. To prakticky znamená např. situaci, kdy by se krajský soud nevypořádal vůbec či alespoň dostatečně s uplatněnými žalobními body, neprovedl by navržené důkazy a ani by řádně nevyložil, proč tak neučinil (tzv. opomenutý důkaz), z rozhodnutí by nebyly seznatelné jeho nosné důvody (ratio decidendi) anebo by tyto důvody neměly oporu ve výsledcích provedeného řízení. Povinností krajského soudu je přitom stranám sporu ozřejmit, jakými úvahami byl při svém rozhodování veden a k jakým závěrům na ně navazujícím dospěl.
2 Azs 391/2004 – 62
ze dne 1. června 2005
Nezabýval-li se krajský soud řádně uplatněným žalobním bodem a místo toho odkázal na odůvodnění rozhodnutí žalovaného správního orgánu, které problematiku, na niž žalobní bod dopadal, vůbec neřešilo, nelze než soudní rozhodnutí zrušit, neboť je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
4 As 5/2003 – 52
ze dne 29. července 2004
Z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatele v žalobě a proč subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy, pak je třeba pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a tím i nesrozumitelnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
2 Ads 58/2003 – 75
ze dne 4. prosince 2003
Za nesrozumitelné lze obecně považovat takové soudní rozhodnutí, jehož výrok je vnitřně rozporný, kdy nelze zjistit, zda soud žalobu zamítl nebo o ní odmítl rozhodnout, případy, kdy nelze seznat co je výrok a co odůvodnění, dále rozhodnutí, z něhož není patrné, které osoby jsou jeho adresátem, rozhodnutí s nevhodnou formulací výroku, která má za následek, že rozhodnutí nikoho nezavazuje apod. Nedostatkem důvodů pak nelze rozumět dílčí nedostatky odůvodnění soudního rozhodnutí, ale pouze nedostatek důvodů skutkových. Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny.
2 Azs 47/2003 – 130
ze dne 4. prosince 2003
Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné.
2 Afs 11/2011 – 90
ze dne 2. prosince 2011
Nepřezkoumatelnost je vadou natolik závažnou, že se jí NSS musí zabývat i tehdy, pokud by to stěžovatel nenamítal, tedy z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).
4 Afs 237/2021 – 52
ze dne 27. června 2022
Pokud městský soud při vyhodnocení jednotlivých důkazů předložených vzhledem k podobným skutkovým okolnostem případu odkázal na vyhodnocení jiných, avšak obdobných důkazů, není takový závěr nepřezkoumatelný. Městský soud totiž v odůvodnění rozsudku obecně vysvětlil, z jakých důvodů se ztotožnil se závěry žalovaného. Ve vztahu k jejich podobnostem odkázal na již dříve formulované závěry, z nichž bylo možné vycházet i při hodnocení obdobných důkazních prostředků. Jinak řečeno, pokud by městský soud zmíněný odkaz neprovedl, pouze by jeho dřívější závěry se zohledněním některých detailních odchylek zopakoval rovněž ve vztahu k příslušným zdaňovacím obdobím a předloženým důkazům. Z odůvodnění napadeného rozsudku je současně zřejmé, že i v případě důkazů, u nichž městský soud pouze odkázal na dřívější závěry, se ztotožnil s jejich vyhodnocením provedeným žalovaným. Ačkoli je takový postup na samé hranici přezkoumatelnosti, NSS konstatuje, že není žádoucí, aby v zájmu přezkoumatelnosti odůvodnění rozsudku městského soudu trval na opakování obdobných závěrů, resp. závěrů žalovaného, s nimiž se v příslušném rozsahu ztotožnil.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: 3/2004, 9/2008
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: např. III. ÚS 94/97, II. ÚS 686/02, IV. ÚS 40/03, II. ÚS 242/02, I. ÚS 1534/08, 2 Azs 47/2003 – 130, 7 Afs 212/2006 – 74, 3 As 4/2007 – 58, 2 Afs 67/2008 – 112, 7 Afs 56/2012 – 22, 6 Afs 417/2017 – 91
Zákonná úprava: §103(1)(d) zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
7 Afs 50/2011 -127 / 1 Afs 37/2011 – 71 / 5 Afs 30/2009 – 66 / 1 Afs 53/2007 – 34
/ 5 Afs 172/2006 – 124 / 7 Afs 82/2009 – 106 / 9 Afs 63/2008 – 121 / 2 Ads 58/2003 – 75 / 4 As 5/2003 – 52