Zřizovatel je oprávněn v tuzemsku odečíst od svého základu daně ztrátu zahraniční stálé provozovny, neexistuje-li již žádná možnost jejího odpočtu v zahraničí, a to i v situaci, kdy se obecně příjmy stálé provozovny vyjímají v tuzemsku ze zdanění.
Dánská společnost Bevola měla zřízenu finskou stálou provozovnu, která v rámci své lokální činnosti vykazovala daňové ztráty. V roce 2009 provozovna ukončila činnost a společnost Bevola měla za to, že takovéto naakumulované ztráty byla oprávněna odečíst od základu daně, který vykázala za rok 2009 v Dánsku, neboť tyto ztráty nebyly z důvodu ukončení činnosti provozovny již odečitatelné ve Finsku.
Bevola byla toho názoru, že takto byla oprávněna postupovat i tehdy, kdy si nezvolila možnost mezinárodního společného zdanění (režim umožněný dánským zákonem o daních z příjmů, dle kterého se zisky (a ztráty) zahraničních dceřiných společností a stálých provozoven po dobu deseti let zdaňují na úrovni dánské mateřské společnosti), ale postupovala dle obecného režimu vynětí příjmů zahraničních provozoven ze zdanění v Dánsku.
Společnost byla názoru, že na její situaci lze uplatnit závěry učiněné v C – 446/03 Marks & Spencer, ve kterém Soudní dvůr rozhodl, že vyloučení možnosti mateřské společnosti odpočítat ztráty vzniklé její zahraniční dceřiné společnosti, pokud tato dceřiná společnost vyčerpala možnosti zohlednit své ztráty v zahraničí, je v rozporu s právem EU.
Soudní dvůr sice připomenul závěry předchozí judikatury, dle které cíl spočívající v zamezení dvojího zdanění zisků a dvojího odpočtu ztrát stálé provozovny umožňuje zacházet odlišně s příjmy zahraničních a tuzemských provozoven, nicméně tyto závěry nelze použít na případ, kdy zahraniční provozovna nemůže své ztráty odečíst od zdanitelných zisků ve státě, v němž vykonávala činnost, a to z důvodu, že zde ukončila veškeré činnosti. V takovémto případě se zahraniční a tuzemská provozovna nacházejí ve srovnatelné situaci.
Soudní dvůr připustil relevanci námitek dánské vlády, že dotčený vnitrostátní režim sleduje shodné zacházení jak se zisky, tak ztrátami zahraniční stálé provozovny, jinými slovy nelze asymetricky v tuzemsku umožnit započtení ztrát provozovny a její zisky zdaňovat pouze v zahraničí, nicméně dle Soudního dvora takovéto odůvodnění není přiléhavé v případě ztráty nerezidentní stálé provozovny, která je konečná (tj. neexistuje-li již žádná možnost odpočtu této ztráty v zahraničí). SDEU zde zdůraznil, že odpočet takovýchto ztrát v Dánsku lze připustit pouze tehdy, pokud společnost Bevola podá důkaz o takovéto konečné povaze ztrát, jejichž započtení v tuzemsku požaduje. Takovýto důkaz pak spočívá v prokázání, že provozovna vyčerpala veškeré možnosti odpočtu ztrát, které jí poskytuje právo členského státu, v němž se nachází, a za druhé přestala pobírat jakékoli příjmy, vůči kterým by mohly být v daném státě tyto ztráty zohledněny.
Doplňující informace:
Související rozsudky: C – 414/06 Lidl
Zákonná úprava EU: čl. 49 EU Smlouvy