V aktuálním rozsudku se Nejvyšší správní soud vyjádřil k otázce možné podjatosti úředních osob správce daně z důvodu jejich finanční motivace na výsledku řízení, v dané věci konkrétně na výsledku doměřovacího řízení v oblasti odečitatelné položky na výzkum a vývoj.
Soud zdůraznil, že veškeré konání úředních osob musí směřovat ke správnému zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady, a to bez pokřivování jejich motivace naprosto nepřijatelně stanovenými kritérii odměňování. V dotčeném případě relevantní interní předpisy byly postaveny na myšlence, „čím více daní vyberete, tím víc si vyděláte!“, což je v rozporu s tímto principem.