Generální advokát zveřejnil stanovisko, jehož závěr se shoduje s výkladem tuzemského ZDPH. Věc se týkala určení místa poskytnutí služby osobě povinné k dani poskytovatelem se sídlem mimo EU, kdy daná služba je osobou povinnou k dani využita pro účely výkonu její neekonomické činnosti. Věc navazovala na starší rozsudek C – 155/94 Wellcome Trust, ve kterém byl učiněn závěr, že činnost spočívající v nákupu a prodeji cenných papírů správcem v rámci správy majetku nepředstavuje ekonomickou činnost.
Generální advokát učinil závěr, že místem poskytnutí předmětné služby je místo, kde má správce své sídlo, tudíž je povinen přiznat daň v rámci mechanismu přenesení daňové povinnosti. Uvedený režim se pak uplatní na veškeré služby, vyjma těch, které osoba povinná k dani obdrží pro její vlastní osobní potřebu nebo pro potřebu jejích zaměstnanců.