Důvody, které lze považovat za ospravedlnitelné a pro které je možné zcela nebo zčásti prominout pokutu za nesplnění povinnosti oznámit osvobozený příjem, je nezbytné hodnotit se zohledněním konkrétních okolností daného případu.
Závažné zdravotní problémy trvalého charakteru s ohledem na okolnosti konkrétní věci takový ospravedlnitelný důvod představují. V rámci správního uvážení stran stanovení výše pokuty je třeba rozlišovat mezi osobou, která v rozhodné době např. podstupovala akutní zdravotnický zákrok či byla v bezvědomí, a mezi osobou, jejíž možnosti plnění daňových povinností jsou ztíženy.
5 Afs 245/2019 – 28
Správce daně z úřední činnosti zjistil, že stěžovatel obdržel osvobozený příjem z převodu obchodního podílu v akciové společnosti, jenž převyšoval 5 mil. Kč, a tuto skutečnost neoznámil správci daně do konce lhůty pro podání daňového přiznání, tudíž ho vyzval k podání oznámení o osvobozených příjmech v náhradní lhůtě. Což stěžovatel učinil a správce dně mu poté uložil pokutu v zákonné výši 10 % neoznámeného příjmu (viz. § 38w odst. 1 písm. b ZDP). Stěžovatel požádal o prominutí pokuty s odůvodněním svého špatného zdravotního stavu, což dokládal lékařskými zprávami. Předmětem soudního posouzení byl výklad zákonného textu ust. § 38w odst. 6 ZDP „důvod, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit“.
NSS na rozdíl od správce daně byl názoru, že v daném případě byl ospravedlnitelný důvod dán. Soud nejdříve uvedl, že daná právní úprava představuje kombinaci neurčitého právního pojmu se správním uvážením. Dojde-li k naplnění neurčitého právního pojmu („důvod, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit“), neznamená to, že správní orgán musí pokutu za neoznámení osvobozeného příjmu automaticky prominout. Naopak, na řadu se dostává správní uvážení, které umožňuje správnímu orgánu posoudit, zda pokutu zcela nebo zčásti promine, či nikoli.
Soud pokračoval, že ZDP blíže nespecifikuje důvody, které jsou považovány za ospravedlnitelné a z hlediska následného soudního přezkumu je metodický pokyn GFŘ D-28 nerozhodný. V daném případě je zjevné, že v době, kdy stěžovatel podepsal smlouvu o převodu obchodního podílu, trpěl vážnými zdravotními potížemi, kvůli kterým musel podstupovat třikrát týdně dialýzu a které mu zcela nepochybně značně komplikovaly každodenní život. Tyto potíže přitom netrvaly pouze v době převodu podílu, ale zcela určitě trvaly během celé lhůty k podání oznámení o osvobozených příjmech. Uvedené zdravotní problémy lze s ohledem na všechny okolnosti případu považovat za ospravedlnitelný důvod ve smyslu § 38w odst. 6 ZDP. Zásadní přitom je, že stěžovatel doložil k tvrzeným skutečnostem lékařskou zprávu (byť přesně netvrdil, ve kterých konkrétních termínech byl hospitalizován a kdy byl konkrétně v jednotlivých nemocnicích vyšetřován) a správce daně citované zdravotní potíže stěžovatele nijak nevyvrátil.
NSS tedy rozhodnutí o nevyhovění žádosti o prominutí pokuty zrušil a věc vrátil správci daně k dalšímu řízení, ve kterém by správce daně měl učinit správní uvážení ohledně (částečného) prominutí pokuty.
8 Afs 93/2022 – 79
Po shora uvedeném zrušujícím rozsudku správce daně původně uloženou pokutu snížil o 75 % s tím, že zdravotní problémy stěžovatele sice ztížily plnění jeho daňových povinností, nicméně jej zcela nevyloučily. Při posuzování výše snížení pokuty správce daně zohlednil podnikatelskou historii stěžovatele, výši a charakteru posuzovaného příjmu a existenci generálního zmocněnce stěžovatele.
NSS postup správce daně aproboval. Dle soudu je třeba rozlišovat mezi osobou, která v rozhodné době např. podstupovala akutní zdravotnický zákrok či byla v bezvědomí, a mezi osobou, jejíž možnosti plnění daňových povinností jsou ztíženy. Správce daně popsal, že jediným podkladem, o který původní stěžovatel opřel svoji žádost o prominutí pokuty, byla lékařská zpráva, ze které vyplývá, že stěžovatel sice musí několikrát týdně docházet na léčbu, nicméně z ní nevyplývá, že by objektivně nebyl schopen si obstarat vlastní záležitosti. NSS souhlasil se správcem daně v tom, že z podkladů, které mu stěžovatel poskytl, tato objektivní a zásadně nepřekonatelná překážka nevyplývá. Stěžovatel navíc sám přiznal, že v posuzované době byl schopen plnit jiné daňové povinnosti.
K namítané správní praxi založené pokynem GDŘ-D-28, NSS uvedl, že pokyn stanovuje prominutí pokuty ve výši 100 % pro ty situace, kdy daňovému subjektu jeho zdravotní stav zcela zabraňuje oznámit osvobozený příjem. Tento pokyn správci daně nezakazuje, aby při posouzení zdravotních komplikací daňového subjektu jako omezujících, nikoliv však zabraňujících, vyjít z nižší procentuální míry prominutí. Správce daně též mohl vzít v potaz ty okolností, které tento pokyn nedefinuje.
NSS též okomentoval aplikaci § 259c DŘ (žádost o prominutí daně nebo příslušenství) na daný spor. Dle NSS ačkoliv správce daně ze zákona nemusí zohlednit dřívější plnění daňových povinností v pozitivním smyslu, může tak učinit v rámci správního uvážení, byť mu to DŘ přímo neukládá, a NSS nemůže správci daně uložit, aby tuto otázku zohlednil jako jakousi okolnost svědčící ve prospěch daňového subjektu.
Soud se také vyjádřil k okolnostem, ke kterým správce daně přihlédl při správním uvážení ohledně výše pokuty (podnikatelská minulost stěžovatele, výše a charakter transakce a generální zmocněnec), kdy se ztotožnil s postupem správce daně a neshledal, že by ten jednal s libovůlí či že by se soustředil pouze na ty okolnosti, které svědčí v neprospěch stěžovatele.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: NE
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: 8 As 37/2011 – 154 / 10 Afs 24/2014 – 119 / 4 As 19/2009 – 103 / 5 Afs 245/2019 – 28
Zákonná úprava: 38w odst. 6 zák.č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů