Rozšířenému senátu byla položena otázka, za jakých podmínek má správce daně přejít k náhradnímu způsobu stanovení daně za použití pomůcek a zohlednit tzv. esenciální náklady.
Jelikož se judikatura NSS rozchází v kritériích, kdy by měla správci daně vzniknout povinnost stanovit daň podle pomůcek, zda již v případě zpochybnění určitého druhu nákladů, nebo zda musí dojít ke zpochybnění účetnictví jako celku, tedy samotné zpochybnění určitého druhu nákladů není důvodem k přechodu na pomůcky, osmý senát postoupil tuto věc k rozhodnutí rozšířenému senátu.
S uvedeným posouzením souvisí i otázka přiznání esenciálních nákladů. Dle prvního přístupu lze o zohlednění esenciálních nákladů uvažovat tehdy, kdy je zpochybněn určitý druh nákladů, které však musely nastat, neboť bez jejich vynaložení nemohl být dosažen relevantní výnos. dle druhého přístupu je jejich přiznání namístě pouze při přechodu na pomůcky, tedy tehdy, kdy je zpochybněna podstatná část účetnictví.