NEMOŽNOST UPLATNIT PAUŠÁLNÍ VÝDAJE VŮČI PŘÍJMŮM PLYNOUCÍM ZE ZAHRANIČÍ

7 Afs 145/2020 - 25
ze dne 16. srpna 2022

Pokud daňový subjekt nedisponuje živnostenským oprávněním, pak se nejedná o neoprávněně znevýhodnění v případě, kdy vůči zahraničním příjmům zdaňovaným v ČR nemůže uplatnit tzv. paušální výdaje.

Stěžovateli plynuly příjmy ze zahraničí, které dle příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění byly zdaňovány pouze v ČR. Dle správce daně se jednalo o příjem podle § 10 ZDP, jelikož stěžovatel nebyl držitelem českého živnostenského oprávnění. Dle správce daně absenci živnostenského oprávnění nebylo možné nahradit prokazováním toho, jakou činnost stěžovatel v zahraničí skutečně vykonával. Stěžovatel namítal, že dané příjmy měly být podřazeny pod § 7 ZDP, tudíž byl oprávněn uplatnit tzv. paušální výdaje, a to z důvodu, že činnost, kterou v zahraničí vykonával, koresponduje s činností vykonávanou v ČR v rozsahu živnostenského oprávnění. Stěžovatel poukazoval na to, že byl neoprávněně znevýhodněn oproti daňovým poplatníkům, kteří vykonávají obdobnou činnost v ČR na základě živnostenského oprávnění.

Dle NSS je třeba uvážit, se kterými subjekty má být stěžovatel poměřován. Do úvahy přicházejí různá kritéria. Prvním je shoda porovnávané činnosti. Druhým je místo výkonu činnosti. V dané relaci § 7 odst. 1 písm. b) ZDP nestanoví žádný návod pro rozdílný postup v závislosti na tom, zda se jedná o příjmy generované na území ČR či plynoucí ze zahraničí. Zde NSS připomenul, že postup správce daně nevede k diskvalifikaci stěžovatele z hlediska možnosti uplatnit reálné výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, „pouze“ zapovídá možnost uplatnit výdaje procentem.
Rozhodným je dle NSS naopak to, zda lze či nelze příjmy považovat za příjmy ze živnosti. Oproti názoru stěžovatele, za referenční skupinu, se kterou má být z hlediska diskriminace poměřován, musí být považovány subjekty, které obdobně jako on nedisponují živnostenským oprávněním, avšak vykonávají činnost generující příjmy na území ČR. V daném ohledu ani stěžovatel netvrdil, že by byl vůči takovým subjektům diskriminován, proto se dle NSS nemůže dovolávat zásady obsažené v § 8 odst. 2 DŘ.

Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: NE
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: 5 Afs 148/2006 ‑ 50, 5 Afs 8/2005 – 79 / 9 Afs 58/2012 – 38
Zákonná úprava: § 7 odst. 7 zák. č. 586/1992., Sb., o daních z příjmů

7 Afs 145/2020 – 25