Smyslem a účelem soudního řádu správního je nepochybně to, aby se NSS znovu nemusel zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil. Pokud je kasačním rozhodnutím zrušen rozsudek nižšího soudu z důvodu procesních pochybení, resp. nedostatečného zjištění skutkového stavu, bez posouzení věci samotné, nelze další kasační stížnost odmítnout jako nepřípustnou s poukázáním na to, že se nižší soud řídil procesními pokyny NSS.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí NSS z důvodu porušení práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, které spatřovala „v té skutečnosti, že soud rozhodl nezákonně, neboť nesprávně posoudil právní otázky sporu“. Věcným obsahem sporu rozhodnutí ČSSZ o nahrazení stěžovatelčina plného invalidního důchodu částečným invalidním důchodem. V řízení o kasační stížnosti NSS vytkl krajskému soudu pochybení při hodnocení důkazů. Následně krajský soud rozhodl zcela v souladu s pokyny obsaženými v kasačním rozhodnutí, jímž žalobu zamítl. Následně stěžovatelka podala další kasační stížnost, kterou NSS vyhodnotil jako nepřípustnou, neboť dle jeho názoru v ní nebylo namítáno, že by se krajský soud neřídil závazným právním názorem vysloveným NSS v předcházejícím zrušujícím rozhodnutí.
Ústavní soud shledal ústavní stížnost jako důvodnou. V posuzovaném případu dospěl Ústavní soud k závěru, podle něhož interpretace ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., tak jak ji provedl NSS je interpretací natolik chybnou a extrémně nesouladnou s obsahem obvyklých výkladových metod, že v jejím důsledku nutno tuto interpretaci hodnotit jako svévolnou aplikaci obyčejného práva, v důsledku které odepřel NSS stěžovatelce věcný přezkum rozhodnutí, jehož nesprávnost napadla kasační stížností. Tím NSS v rozporu s ustanovením čl. 2 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny zasáhl do stěžovatelčina ústavně zaručeného práva, aby její věc byla i NSS meritorně projednána, tedy odepřel stěžovatelce spravedlnost.
V posuzované věci je totiž zřejmé, že první kasační rozhodnutí NSS v žádné části svého odůvodnění neobsahovalo jakýkoli závazný právní názor upínající se k posouzení věci samotné. Jediný důvod, pro který tehdy NSS rozsudek krajského soudu zrušil, bylo vytknuté procesní pochybení, k jehož odstranění před novým rozhodnutím ve věci samé dal NSS závazné pokyny. Ty byly vskutku krajským soudem splněny, což však neznamená, že by cestou aplikace ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. mohl NSS další kasační stížnost odmítnout právě s formalistickým poukázáním na to, že se krajský soud jeho procesními pokyny řídil, a že tudíž je kasační stížnost nepřípustná. Takový výklad uvedeného ustanovení soudního řádu správního je v příkrém rozporu s jeho smyslem a účelem. Tím je nepochybně skutečně to, aby NSS se znovu nemusel zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil. Podrobit takovéto rozhodnutí novému přezkumu v rámci řízení o kasační stížnosti by bylo zcela nesmyslné, neboť ve svých důsledcích by v případě připuštění nového přezkumu mohly nastat toliko dvě možné situace. Buď by totiž kasační soud setrval na svém původním právním názoru (takže by věcné projednání kasační stížnosti nemělo pro stěžovatele naprosto žádný význam), nebo by vyslovil právní názor jiný (takže by postupně rozličnými právními názory zcela rozvrátil právní jistotu a popřel princip předvídatelnosti soudních rozhodnutí). Vztáhnout však citované ustanovení též na případy, kdy NSS pouze vytýká nižšímu správnímu soudu procesní pochybení, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav (jako v posuzované věci), by ve svých důsledcích, v rozporu i s úmyslem zákonodárce mohlo vést k naprosté zbytečnosti NSS, neboť byl-li by výklad předestřený v projednávané věci NSS přípustný, mohl by tento soud v každé projednávané věci vždy prvním kasačním rozhodnutím vytknout jakoukoli (třebas i malichernou) procesní vadu a poté v druhém kasačním řízení kasační stížnost odmítnout, a tím odmítnout i věcný přezkum naříkaného rozhodnutí z pohledu aplikace hmotného práva.
Doplňující informace:
Související rozsudky: např. 1 Aps 11/2008 – 73
IV.ÚS 136/05