Při stanovení výše odpočtu DPH u zřizovatele nelze zohlednit obrat, který dosáhly jeho stálé provozovny zřízené v jiných členských státech nebo ve třetích zemích.
Předmětem řízení před SDEU byla otázka, zda pro účely stanovení výše odpočitatelné DPH společnosti (zřizovatele) má být zohledněn obrat dosažený jejími provozovnami usazenými v zahraničí.
Dle SDEU nelze dospět k závěru, že by společnost, jejíž ústředí se nachází v jednom členském státě, mohla pro účely stanovení odpočitatelného podílu DPH použitelného na tuto společnost, zohlednit obrat dosažený jejími provozovnami usazenými v jiných členských státech. Provozovnu v jiném členském státě je třeba z hlediska činností, které vyvíjí, považovat za společnost usazenou v tomto jiném státě. Tudíž společnost a její provozovny podléhají pravidlům platným pro odpočty DPH, tak jak je stanoví členské státy, ve kterých jsou zřizovatel a provozovny usazeny. Obdobně je nutno přistupovat i k provozovnám zřízeným ve třetích zemích. SDEU se také vyjádřil k možnosti členského státu stanovit pravidlo pro výpočet odpočtu daně podle jednotlivých oblastí činnosti. Dle názoru soudu „oblasti činnosti“ nelze vykládat tak, že se vztahuje na oblasti zeměpisné, neboť výraz „činnosti“ se v kontextu DPH směrnice vztahuje na různé obory hospodářské činnosti, jakými jsou činnosti producentů, obchodníků a poskytovatelů služeb.
Pozn. shora uvedené závěry SDEU odpovídají položené předběžné otázce a byly částečně korigovány následnou judikaturou (C-165/17 Morgan Stanley).
Doplňující informace:
Související rozsudky: C-393/15 ESET,
Zákonná úprava EU: čl. 174 DPH směrnice 2006/112/ES
Tuzemská zákonná úprava: §76 zák. č. 235/04 Sb., o DPH