Úroky a jiné náklady důvodně vynaložené společností v souvislosti s financováním výplaty podílů na zisku společníkům, pokud bylo o této výplatě rozhodnuto v souladu s obchodním zákoníkem a dalšími právními předpisy a jedná se tedy o existující závazek společnosti vůči jejím společníkům, je nutno považovat za náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů společnosti ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP.
Společnost uplatnila jako daňový náklad úroky a jiné náklady související s úvěrem, který přijala za účelem financování výplaty dividend. Společnost argumentovala, že náklady s přijetím úvěru měly přímou a bezprostřední souvislost se zdanitelnými příjmy dosahovanými v rámci jeho podnikatelské činnosti, neboť bez přijetí tohoto úvěru by musela za účelem výplaty dividend prodat část svého majetku a tím svou podnikatelskou činnost omezit. Samotná výplata zisku byla bezprostředně spjata s její podnikatelskou činností, neboť bez ní by akcionáři do společnosti neukládali své prostředky a společnost by tak nemohla svou podnikatelskou činnost vůbec vykonávat.
NSS uvedl, že v dané věci je nutno daňovou uznatelnost předmětných nákladů posuzovat z hlediska obecného ustanovení § 24 odst. 1 ZDP. Dále shrnul ustálenou judikaturu k § 24 odst. 1 ve smyslu, že daňově uznatelné jsou takové výdaje, které byly vynaloženy za účelem dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, byť očekávaných, a které tedy bezprostředně souvisí s činností daňového subjektu vytvářející jeho příjmy, jsou vůči nim přiměřené a mezi těmito výdaji a očekávanými příjmy existuje přímý vztah.
Dle NSS obecné právní předpisy nestanoví, jak má akciová společnost nakládat s dosaženým ziskem do té doby, než její valná hromada rozhodne o jeho rozdělení nebo o jeho použití jiným způsobem. Akciová společnost není povinna shromažďovat dostatečně likvidní finanční rezervy pro případ výplaty dividendy akcionářům a může tyto prostředky do doby výplaty využít také jiným způsobem, např. k investicím nebo k financování svých provozních nákladů. Je výlučně věcí podnikatelského rozhodnutí akciové společnosti, zda použije k výplatě dividendy pouze vlastní, nebo cizí zdroj financování, případně zda zvolí kombinaci obou způsobů financování. Oba tyto postupy jsou legitimní a mají srovnatelný dopad na náklady daňového subjektu a jeho očekávané zdanitelné příjmy. Při posuzování, zda lze takové náklady považovat za daňově uznatelné, je nutno vždy zohlednit skutečnou ekonomickou podstatu právních vztahů, s nimiž dané výdaje souvisejí. Není žádný racionální důvod k tomu, aby společnost, která zvolí financovat výplatu podílů na zisku z cizích zdrojů, byla daňově znevýhodněna oproti společnosti, jež zvolí zadržovat svůj zisk, aby měla později volné finanční prostředky na výplatu dividendy. Je zřejmé, že úroky a jiné nezbytné náklady související s úvěrem na výplatu podílů na zisku mají bezprostřední vazbu na očekávané zdanitelné příjmy, neboť umožňují společnosti použít volné finanční prostředky k investičním či provozním výdajům vedoucím k dosažení, zajištění či udržení zdanitelných příjmů nebo alespoň, jak argumentoval stěžovatel, zabránit výprodeji stávajícího majetku společnosti a tedy i omezení dosavadních příjmů.
Výplata podílu na zisku akcionáři je bezprostředně spjata s podnikatelskou činností akciové společnosti, neboť bez předpokládané výplaty dividendy by akcionář do akciové společnosti nevložil své vlastní prostředky a společnost by sama nemohla podnikatelskou činnost vykonávat.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: 7/2010
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: II. ÚS 438/2001, 2 Afs 44/2003 – 73, 8 Afs 33/2005 – 48,
Zákonná úprava: §24(1) zák. č. 586/1992., Sb., o daních z příjmů
5 Afs 25/2009 – 98 OKD