Předmětem sporu byla otázka, zda je správce daně povinen vrátit dlužníkovi vratitelný přeplatek na dani z příjmu, který byl vyměřen na základě daňového přiznání dlužníka, které tento podal po schválení oddlužení. V daném případě bylo v lednu 2012 rozhodnuto o úpadku dlužníka a povoleno oddlužení. Dlužník podal daňové přiznání za rok 2011 až v březnu 2012 (tedy po 30 denní lhůtě pro jeho podání – viz. §244 DŘ), a to po účinnosti schválení oddlužení. S ohledem na ust. § 243 odst. 2 DŘ řízením o daňovém přiznání správce daně zastavil, neboť po přezkumném jednání se nalézací řízení o jiných než zapodstatových pohledávkách zastavuje.
NSS dal za pravdu dlužníkovi, kdy uvedl, že povinnost zastavit řízení se týká toliko případů, kdy je vykázána daňová pohledávka státu, ne již závazek státu z vratitelného přeplatku. S ohledem na princip insolvenčního řízení – co nejvyššího uspokojení věřitelů – nelze dle soudu připustit nemožnost vyměření daně a vrácení přeplatku do majetkové podstaty.
Pozn. V daném případě, kdy byl úpadek řešen oddlužením splátkovým kalendářem, uvedené zdůvodnění NSS pokulhává, neboť osobou s dispozičním oprávněním k majetku tvořícím majetkovou podstatu je po schválení této formy oddlužení dlužník (§409(2) Ins.Z.), který tak přeplatek mohl využít pro své vlastní účely a nebyl povinen ho použit k uspokojení věřitelů. Závěr prezentovaný soudem znevýhodňuje správce daně, neboť pokud by dlužník splnil povinnost podat daňové přiznání v zákonné lhůtě, správce daně by mohl případně provést započtení dle §242(2) DŘ.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: NE
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: 7 Afs 64/2011 – 55
Zákonná úprava: §242 a §243 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád
6 Afs 57/2015 – 26