Osmý senát NSS se v aktuálním rozsudku odchýlil od judikaturních závěrů jiných senátů a v daném sporu posoudil činnost společníka a jednatele, kterou tento vykonával pro společnost, za činnost závislou, a to navzdory skutečnosti, že konkrétní práce prováděli zaměstnanci společníka, a využívali k tomu nástrojů ve vlastnictví společníka. Důvodem, proč NSS posoudil příjmy za dotčené práce (fakturované částky po odečtení mezd zaměstnanců a náhrady za opotřebení nářadí) jako příjmy ze závislé činnosti, mohla být skutečnost, že společník vykonával jako OSVČ podnikatelskou činnost kryjící se s předmětem činnosti společnosti.