Zruší-li správní soud rozhodnutí o odvolání, jehož oznámením došlo k prodloužení lhůty pro stanovení daně, a vrátí věc odvolacímu orgánu k dalšímu řízení, pak nadále platí, že lhůta pro stanovení daně byla řádně prodloužena.
7 Afs 156/2016 – 59
V daném rozsudku NSS mimo jiné uvedl pár poznámek k běhu prekluzivní lhůty. Byť jsou dotčené okolnosti obecně známé, neuškodí si je připomenout.
NSS ocitoval, že podle § 148 odst. 4 písm. a) DŘ „lhůta pro stanovení daně neběží po dobu řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví a před Ústavním soudem“. Řízení před soudem je podle § 32 s. ř. s. zahájeno dnem, kdy návrh došel soudu. Lhůta pro stanovení daně běží i v době od oznámení rozhodnutí ve věci opravného prostředku do podání žaloby proti tomuto rozhodnutí. Obdobně tato lhůta běží i v době od právní moci soudního rozhodnutí, jímž se řízení končí, do podání kasační stížnosti proti tomuto rozhodnutí; po dobu řízení o kasační stížnosti se lhůta opět staví a začne běžet opět od právní moci rozhodnutí, jímž se končí řízení o kasační stížnosti.
Nelze přisvědčit kasační námitce, že pro posouzení prekluze práva vyměřit daň bylo podstatné datum doručení platebního výměru stěžovatelce. Z hlediska prekluze je rozhodné, kdy platební výměr nabyl právní moci, nikoli kdy byl doručen daňovému subjektu, neboť daň lze účinně stanovit pouze na základě pravomocného rozhodnutí. Den doručení platebního výměru proto bez dalšího nemá na běh lhůty pro vyměření daně žádný vliv, ani nepřerušuje běh lhůty pro vyměření daně.
Ústavní stížnost proti uvedenému rozsudku NSS byla odmítnuta (III. ÚS 119/17).
2 Afs 239/2017 – 29
Stěžovatel namítal, že (soudem) zrušenému rozhodnutí o odvolání nemohou být přisuzovány účinky, jež by prodlužovaly běh prekluzivní lhůty (§ 148 odst. 2 písm. d) DŘ).
Tuto námitku NSS odmítl. Nejedná-li se dle NSS o případ, kdy by soud vyslovil nicotnost správního rozhodnutí, pak zrušením rozhodnutí o odvolání zpětně nedochází k negaci jednou již nastalého prodloužení lhůty pro stanovení daně, neboť ustanovení § 148 odst. 2 písm. d) DŘ neváže prodloužení lhůty pro stanovení daně na existenci rozhodnutí, nýbrž na oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku. Z uvedeného plyne, že novým rozhodnutím o odvolání pak může dojít k opětovnému prodloužení lhůty pro stanovení daně. To samozřejmě jen za předpokladu, že oznamované rozhodnutí není úkonem toliko formálním, jehož jediným (nebo jen převažujícím) účelem je dosažení prodloužení lhůty pro stanovení daně.
8 Afs 188/2020 – 103
Ani v případě zrušení oznámeného rozhodnutí nedojde zpětně k negaci jednou již nastalého prodloužení lhůty pro stanovení daně. To samozřejmě jen za předpokladu, že oznamované rozhodnutí není úkonem toliko formálním, jehož jediným (nebo jen převažujícím) účelem je dosažení prodloužení lhůty pro stanovení daně. Ultimátní „pojistkou“ proti nepřiměřenému prodlužování lhůty pro stanovení daně je nepřekročitelná hranice této lhůty obsažená v § 148 odst. 5 DŘ.
1 Afs 2/2022 – 36
Stěžovatel podal proti potvrzujícímu rozhodnutí o odvolání žalobu, které krajský soud vyhověl, správce poté vydal další pozměněné rozhodnutí, které krajský soud potvrdil. Stěžovatel se následně domáhal určení, že došlo k prekluzi práva správce daně stanovit daň, neboť první krajským soudem zrušené rozhodnutí nebylo schopno vyvolat prodloužení prekluzivní lhůty o jeden rok.
Dle NSS nedošlo k prekluzi práva správce daně stanovit daň, neboť oznámením předchozího rozhodnutí o odvolání došlo k prodloužení prekluzivní lhůty. Ze zákona ani z judikatury nevyplývá, že by následné zrušení rozhodnutí mělo vliv na prodloužení lhůty spojené s jeho vydáním, už vůbec pak že by zde hrál roli důvod zrušení takového rozhodnutí.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: 4/2018
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: např. 3 Afs 36/2017 – 85, 2 Afs 204/2016 – 62, 2 Afs 138/2018 – 48, 7 Afs 380/2020 – 30
Zákonná úprava: § 148 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád
7 Afs 156/2016 – 59 / 2 Afs 239/2017 – 29 / 8 Afs 188/2020 – 103 / 1 Afs 2/2022 – 36