DAŇOVÁ JUDIKATURA

Dnes byl publikován zajímavý rozsudek Soudního dvora posuzující otázku, zda prostřední osoba pořizující zboží pod DIČem, které je přidělil „prostřední“ členský stát, může využít zjednodušený režim třístranného obchodu za situace, kdy je zároveň registrována k dani ve státě zahájení intrakomunitární přepravy, což příslušné ustanovení DPH směrnice, čtené izolovaně, neumožňuje.

Soudní dvůr navázal na předchozí rozsudek ve věci nároku na vrácení daně zaplacené v jiném členském státě, a obdobně odmítl možnost nepřiznat tuzemskému příjemci nárok na odpočet daně z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty pro jeho uplatnění, pokud se jedná o situaci, kdy příjemce objektivně nevěděl, že zde existuje dlužná daň a neměl k dispozici opravné daňové doklady (zde se jednalo o doměření daně z moci úřední poskytovateli po uplynutí lhůty pro uplatnění odpočtu).

Nejvyšší správní soud se opětovné zabýval otázkou, s jakým okamžikem se pojí termín „stanovení daně“, v dané věci pak v souvislosti s možností započíst vymáhání daně, jež byla dříve zajištěna prostřednictvím zajišťovacího příkazu.

Dle dnes vydaného rozsudku Soudního dvora nelze zahraničnímu odběrateli odepřít nárok na vrácení DPH s odůvodněním, že již uplynula prekluzivní lhůta pro podání žádosti o vrácení, a to za situace, kdy zahraniční odběratel objektivně nemohl dříve uplatnit tento svůj nárok, jelikož mu tuzemský poskytovatel plnění nevystavil daňový doklad, neboť ten se původně domníval, že neuskutečňuje zdanitelné plnění.

Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda institut náhradního stanovení DPH při nesplnění zákonné registrační povinnosti, tak jak ho obsahoval zákon o DPH ve znění účinném od 1. 4. 2011 do 31. 12. 2012, nemá s ohledem na jeho sankční dopad, povahu trestu, a tudíž je nutné na něj aplikovat zásadu použití pozdější zákonné úpravy, jestliže je to pro daňový subjekt příznivější.

Pátý senát Nejvyššího správního soudu vydal rozsudek zabývající se institutem ručení za nezaplacenou DPH příjemcem plnění v případě, že úhrada za toto plnění byla provedena bezhotovostním převodem na účet jeho dodavatele vedený mimo tuzemsko.

Generální advokát vydal dnes své stanovisko ve věci povinnosti provést opravu nároku na odpočet DPH, který odběratel uplatnil na základě jím uhrazené zálohové platby, jež se týkala plnění, které se v budoucnu nikdy z důvodu podvodného jednání dodavatele neuskutečnilo, a poskytnutá zálohová platba nebyla odběrateli nikdy vrácena s ohledem na skutečnost, že se dodavatel nacházel v úpadku.

NSS judikoval, že daňovému subjektu náleží úrok z částky úroku z neoprávněného jednání správce daně za situace, kdy se správce daně ocitne v prodlení s připsáním takovéhoto úroku z neoprávněného jednání na osobní daňový účet daňového subjektu.

Rozšířený senát NSS se jednak vyjádřil k otázce, zda podání stížnosti, a na ní případně navazující žádosti o její prošetření, mají vliv na počátek běhu subjektivní lhůty pro podání deklaratorní žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu (tedy žaloby prostřednictvím níž se žalobce toliko domáhá určení, že zde v minulosti existoval nezákonný zásah).  Dle NSS jelikož podání této žaloby není podmíněno vyčerpáním zákonem předvídaných prostředků ochrany, pak  jejich případné podání nemá vliv na běh subjektivní lhůty pro podání žaloby.

Dnes byl na webových stránkách NSS zveřejněn rozsudek ve věci mediálně známého případu společnosti FAU, která se v návaznosti na pohledávky založené zajišťovacími příkazy ocitla v úpadku a na její majetek byl následně prohlášen konkurs. Společnost FAU se dovolávala nezákonného vydání zajišťovacích příkazů, jež byly vydány pro budoucí daňové pohledávky plynoucí z její účasti na daňovém podvodu, a to za […]