DAŇOVÁ JUDIKATURA

Soudní dvůr se pozitivně vyjádřil k možnosti žádat o vrácení rozdílu mezi původně neoprávněně uplatněnou základní sazbou daně a zákonnou sníženou sazbou.

Generální advokát publikoval stanovisko k předběžné otázce, kterou iniciovala belgická komora daňových poradců a další subjekty, a jenž se týkala platnosti směrnice 2018/822, kterou se mění směrnice 2011/16 (směrnice DAC6, do tuzemského zákona transponovaná zákonem č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní).

RS NSS se vyjádřil k otázce, zda v případě, že daňový subjekt nesplní důkazní břemeno stran prokázání daňové uznatelnosti konkrétního výdaje, a to za situace, kdy není zpochybněno účetnictví (daňová evidence) jako celek, je povinností správce daně stanovit daň podle pomůcek a v rámci toho zohlednit tzv. esenciální výdaje.

První senát shledal názorový nesouhlas s dosavadní judikaturou NSS a rozhodl se položil rozšířenému senátu k posouzení otázku, zda úroky z dluhopisů lze subsumovat pod „úroky z půjček a úvěrů“ dle § 24 odst. 2 písm. zi) ZDP, a to s ohledem na možné využití legislativní zkratky „úvěry a půjčky“, jenž je obsažena v § 19 odst. 1 písm. zk) ZDP.

Soudní dvůr EU publikoval závěry, které mohou přinést prospektivní upřesnění tuzemské legislativy. Soud odpovídal na otázku, zda lze podmínečně upravit uplatnění snížené sazby DPH u služeb renovace a opravy staveb pro bydlení.

Soudní dvůr vydal vánoční rozsudek k otázce, která již byla předmětem rozhodování před různými soudy, v případě tuzemské jurisdikce pak odlišně, než kam směřovala unijní judikatura.

NSS v návaznosti na zrušující nález ÚS opětovně posuzoval otázku použitelnosti dožádaných kamerových záznamů v daňovém řízení.

Po zrušujícím rozsudku NSS vydal Městský soud v Praze další rozsudek v kauze zneužití práva v rámci skupinové restrukturalizace, která vyústila v enormní zadlužení žalobkyně bez jakéhokoliv ekonomického přínosu po proběhlé restrukturalizaci .

Rozšířený senát NSS změnil ustálenou judikaturu, dle které soudní řízení, započaté po účinnosti daňového řádu, prodlužovalo nejdelší možnou desetiletou lhůtu pro stanovení daně. Tato judikatura je dle rozšířeného senátu v rozporu s jasným zněním zákona, kterému musí ustoupit.

Rozšířený senát NSS se odklonil od dosavadní judikatury a uzavřel, že existuje možnost podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší po celou dobu běhu (objektivní) lhůty pro stanovení daně, a to bez ohledu na to, že marně uplynula subjektivní lhůta pro jeho podání.