DAŇOVÁ JUDIKATURA

Generální advokátka publikovala stanovisko týkající se DPH režimu plnění dle subparticipační smlouvy, kterou si banka zajištovala krytí rizika z úvěrové smlouvy. Banka poskytla úvěr dlužníkovi a zároveň uzavřela s investiční fondem subparticipační smlouvu, dle které fond poskytl bance finanční prostředky odpovídající části jí poskytnutého úvěru. Dle smlouvy se banka zavázala po dobu jejího trvání fondu převádět inkasované splátky úvěrové pohledávky, které jí po dobu trvání úvěrové smlouvy splácel dlužník. Částka vyplacená fondem bance při sjednání subparticipační smlouvy byla variabilní v závislosti na rizikovosti každého jednotlivého úvěrového dlužníka.

Generální advokát SDEU vydal stanovisko k předběžné otázce, zda písemná smlouva, ve které je uvedena DPH, může být sama o sobě považována za „fakturu“ ve smyslu DPH směrnice, tedy zakládat povinnost jejího vystavitele odvést DPH a založit nárok příjemce na odpočet této daně.

Rozšířený senát NSS se odklonil od závěrů dřívější judikatury vylučující možnost zkoumat otázku prekluze práva stanovit daň při nařízení daňové exekuce na základě zajišťovacího příkazu na dosud nestanovenou daň.

Rozšířenému senátu byla položena otázka, za jakých podmínek má správce daně přejít k náhradnímu způsobu stanovení daně za použití pomůcek a zohlednit tzv. esenciální náklady.

Rozšířený senát NSS vydal rozsudek vycházející z judikatury SDEU ve věci přiznání nároku na odpočet DPH, pokud není prokázáno, že zdanitelné plnění bylo přijato od jiného plátce DPH. Rozšířený senát uzavřel, že nárok na odpočet daně lze uplatnit i za situace, kdy dodavatel plnění není jednoznačně identifikován, pokud ze skutkových okolností s jistotou vyplývá, že dodavatel jednal v postavení plátce DPH.

Nejvyšší správní soud se vyjádřil k odlišnému hodnocení stejných skutečností dvěma správci daně, na něž stěžovatelka v rámci daňového řízení opakovaně upozorňovala a správce daně odmítl k těmto argumentům přihlédnout.

Generální advokátka vydala stanovisko k otázce, jak mohou mít možné zneužívající praktiky vliv na určení místa plnění a z toho plynoucí dvojí zdanění téže transakce.

NSS judikoval, že by bylo v rozporu se zásadou daňové neutrality, pokud by byl odepřen nárok na odpočet DPH tehdy, kdy předmětné zboží bylo dodáno jinému skutečnému odběrateli, který však v daňovém řízení nebyl identifikován, ale ze skutkových okolností případu je zřejmé, že byl v postavení osoby povinné k DPH.

Soudní dvůr EU se vyjádřil k otázce, zda poplatek, který vybíral provozovatel soukromého parkoviště v případě, že řidič zaparkovaného vozidla porušil zveřejněné podmínky parkování, např. překročil maximální parkovací dobu, podléhá DPH.

K posouzení rozšířenému senátu NSS byla položena otázka, zda k prokázání účelově spojených osob (§ 23 odst. 7 písm. b) bod 5 ZDP) postačí toliko zjištění, že zde existuje nedůvodný nepřiměřený rozdíl mezi sjednanou cenou plnění a jeho cenou obvyklou, nebo navíc musí být správcem daně identifikovány další okolnosti na straně daňového subjektu, z nichž lze na takto cílené spojení usuzovat.