DAŇOVÁ JUDIKATURA

Generální advokát SDEU vydal stanovisko k předběžné otázce, zda písemná smlouva, ve které je uvedena DPH, může být sama o sobě považována za „fakturu“ ve smyslu DPH směrnice, tedy zakládat povinnost jejího vystavitele odvést DPH a založit nárok příjemce na odpočet této daně.

Rozšířený senát NSS se odklonil od závěrů dřívější judikatury vylučující možnost zkoumat otázku prekluze práva stanovit daň při nařízení daňové exekuce na základě zajišťovacího příkazu na dosud nestanovenou daň.

Rozšířenému senátu byla položena otázka, za jakých podmínek má správce daně přejít k náhradnímu způsobu stanovení daně za použití pomůcek a zohlednit tzv. esenciální náklady.

Rozšířený senát NSS vydal rozsudek vycházející z judikatury SDEU ve věci přiznání nároku na odpočet DPH, pokud není prokázáno, že zdanitelné plnění bylo přijato od jiného plátce DPH. Rozšířený senát uzavřel, že nárok na odpočet daně lze uplatnit i za situace, kdy dodavatel plnění není jednoznačně identifikován, pokud ze skutkových okolností s jistotou vyplývá, že dodavatel jednal v postavení plátce DPH.

Nejvyšší správní soud se vyjádřil k odlišnému hodnocení stejných skutečností dvěma správci daně, na něž stěžovatelka v rámci daňového řízení opakovaně upozorňovala a správce daně odmítl k těmto argumentům přihlédnout.

Generální advokátka vydala stanovisko k otázce, jak mohou mít možné zneužívající praktiky vliv na určení místa plnění a z toho plynoucí dvojí zdanění téže transakce.

NSS judikoval, že by bylo v rozporu se zásadou daňové neutrality, pokud by byl odepřen nárok na odpočet DPH tehdy, kdy předmětné zboží bylo dodáno jinému skutečnému odběrateli, který však v daňovém řízení nebyl identifikován, ale ze skutkových okolností případu je zřejmé, že byl v postavení osoby povinné k DPH.

Soudní dvůr EU se vyjádřil k otázce, zda poplatek, který vybíral provozovatel soukromého parkoviště v případě, že řidič zaparkovaného vozidla porušil zveřejněné podmínky parkování, např. překročil maximální parkovací dobu, podléhá DPH.

K posouzení rozšířenému senátu NSS byla položena otázka, zda k prokázání účelově spojených osob (§ 23 odst. 7 písm. b) bod 5 ZDP) postačí toliko zjištění, že zde existuje nedůvodný nepřiměřený rozdíl mezi sjednanou cenou plnění a jeho cenou obvyklou, nebo navíc musí být správcem daně identifikovány další okolnosti na straně daňového subjektu, z nichž lze na takto cílené spojení usuzovat.

Soudní dvůr včera poskytl odpověď na otázku položenou NSS týkající se možnosti nepřiznání nároku na odpočet DPH v situaci, kdy příjemce plnění neprokáže, že plnění poskytla konkrétní osoba povinná k dani.