DAŇOVÁ JUDIKATURA

Soudní dvůr EU rozhodl, že paušální ukládání sankcí za neoprávněně nárokovaný odpočet DPH v případě, že účastníci plnění nesprávně posoudili daňový režim plnění, a to v situaci, kdy nic nasvědčuje o existenci daňového úniku, je v rozporu s DPH směrnicí a zásadou proporcionality.

Soudní dvůr se vyjádřil k otázce určení počátku běhu prekluzivní lhůty pro snížení základu daně věřitelem, jehož pohledávka se stala nedobytnou. Soudní dvůr odmítl, že by se tato vnitrostátní lhůta mohla odvíjet od okamžiku původní splatnosti pohledávky, ale musí začít běžet okamžikem, kdy se pohledávka stala s konečnou platností nedobytnou.

Minulý týden publikoval generální advokát stanovisko, ve kterém posuzoval otázku, zda poskytovatelem obdržená cena plnění již obsahovala daň. Od v minulosti řešeného případu, ve kterém Soudní dvůr dospěl k závěru, že pokud není zřejmé, zda je cena sjednána včetně nebo bez DPH, pak se v zásadě rozumí cenou zahrnující DPH, se skutkové okolnosti nyní posuzované věci lišily v tom, že k plnění došlo mezi spřízněnými osobami, které plnění zatajily, tj. jak poskytovatel, tak odběratel dotčené (a na něj navazující) plnění nefakturovali, neúčtovali o něm a nepřiznali daň z příjmů a DPH.

Nejvyšší správní soud včera zveřejnil rozsudek týkající se výkladu institutu ručení příjemce plnění za daň neodvedenou poskytovatelem, o kterém je zveřejněna informace, že je nespolehlivým plátcem.

Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda při naplnění zákonem stanovených podmínek může správce daně rozhodnout tak, že penále vůbec nepromine, nebo zda se správní uvážení vztahuje toliko k otázce rozsahu prominutí penále.

NSS nepřisvědčil správci daně stran existence okolností indikujících, že se přijatá reklamní služba vymykala běžným obchodním standardům a daňový subjekt tedy mohl a měl vědět, že se jejím prostřednictvím účastní podvodu na dani. NSS se neztotožnil se závěrem správce daně, že samotná sjednaná cena, která násobně převyšovala obvyklou cenu srovnatelných služeb, prokazuje, že daňový subjekt věděl, že jde o cenu neobvyklou ani, že o tom vědět měl.

Soudní dvůr odpověděl na otázky týkající se DPH režimu úplatného dodání zbytkového tepla, vzniklého při výrobě elektřiny, které dodávalo společenství vlastníků bytových jednotek svým členům (vlastníkům bytových jednotek).

Spor se týkal otázky, jaká sazba DPH má být použita na dodání jídel, které zákazník zakoupil v provozovně rychlého občerstvení McDonald’s. McDonald’s prodává pokrmy různými způsoby – uvnitř provozovny, prostřednictvím výdejních okének pro konzumaci mimo provozovnu (např. ve vozidle) nebo uvnitř obchodních center, kdy zákazník konzumuje jídlo v zónách k tomu určených.

Portugalská společnost provozovala fitness centra, kdy vedle sportovního tréninku též návštěvníkům poskytovala nutriční poradenství. Předmětem sporu byla otázka, zda trénink a nutriční poradenství představují dvě samostatné služby nebo se jedná o jediné komplexní plnění, resp. zda nutriční poradenství představuje vedlejší plnění.

Generální advokát ve svém stanovisku k otázce, zda je Rakousko oprávněno zdaňovat roamingové služby poskytované na jeho území korejskou společností uživatelům (osobám nepovinným k dani dočasně se zdržujícím na rakouském území ), kteří mají své bydliště také v Jižní Koreji, dospěl k závěru, že tyto roamingové služby, umožňující použít mobilní telefonní síť nacházející se v Rakousku, jsou „skutečně používány“ na rakouském území, tudíž Rakousko je oprávněno podrobit tyto služby rakouské DPH. Dle Generálního advokáta je v daném ohledu irelevantní, zda k případné zdanění dotčených služeb dochází též v Jižní Koreji.