DAŇOVÁ JUDIKATURA

NSS posuzoval otázku, zda osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí, jenž je použitelné na převod nových staveb, lze vztáhnout toliko na zastavěný pozemek, na kterém se nachází novostavba rodinného domu, nebo i na pozemek převáděný spolu se zastavěným pozemkem, a který s tímto zastavěným pozemkem tvoří jeden funkční celek (dům se zahradou).

SDEU poskytl odpověď Krajskému soudu v Praze, který se ho dotázal, zda může za využití zásady in dubio mitius použít tu výkladovou variantu, která je pro osobu povinnou k dani nejpříznivější, a to i poté, co Soudní dvůr případně rozhodne, že takový výklad je neslučitelný s unijním právem.

Nejvyšší správní soud posuzoval otázku, komu vzniká povinnost přiznat daň z dovezeného zboží, konkrétně zda jeho vlastníkovi nebo osobě podávající celní prohlášení (deklarantovi). NSS učinil závěr, že osobou, na jejíž účet je zboží při dovozu propuštěno do volného oběhu, a které tedy vzniká povinnost přiznat daň, je osoba podávající celní prohlášení, resp. jejímž jménem je prohlášení podáno, kdy vlastnické právo k dovezenému zboží je v daném ohledu nerozhodné.

V březnu publikoval generální advokát stanovisko k otázce, jak stanovit výši daně v případě, kdy je velmi obtížně určit, jaký podíl ze služeb  se vztahuje k činnosti osvobozené a jaký k činnosti zdanitelné. Na rozsáhlém textu stanoviska lze mimo jiné demonstrovat variabilitu zdrojových judikatorních postulátů a z nich plynoucích východisek pro danou věc, jež činí z daňové materie vskutku alchymistický rituál.

V návaznosti na únorové rozhodnutí Soudního dvora vynesl Nejvyšší správní soud rozsudek v otázce, zda v případě přemístění místa vedení společnosti z jiného členského státu do tuzemska musí ČR umožnit poplatníkovi uplatnit jako položku snižující základ daně daňovou ztrátu, která mu byla vyměřena v zahraničí před přemístěním místa vedení.

Generální advokátka zveřejnila stanovisko k otázce, zda lze nájemné z nemovité věci považovat pro účely stanovení obratu pro povinnou registraci za příjem mající charakter příjmu z vedlejšího plnění ve smyslu čl. 288 DPH směrnice (analogicky § 4a odst. 1 písm. c) ZDPH).

Nejvyšší správní soud podal přehledné shrnutí, jak určit referenční cenu, je-li převáděn majetek disponující unikátními parametry, kdy je obecně problematické nalézt srovnatelnou nezávislou transakci, jež by byla využita k určení referenční ceny.

Generální advokátka Juliane Kokott zveřejnila koncem minulého roku své stanovisko k otázce možného částečného vrácení nárokovaného nadměrného odpočtu, jež byla vznesena v kasační stížnosti projednávané NSS (a v mezidobí i v jiné kauze rozhodnuté ÚS ).

Nejvyšší správní soud posuzoval otázku, zda se změní základ pro uložení pokuty za opožděné podání daňové přiznání, a tedy i její výše, v případě, že daňový subjekt podá dodatečné daňové přiznání, na jehož základě dojde ke změně dříve stanovené daně.
Dle soudu výše příslušenství daně reflektuje výši konečné stanovené daně, tudíž dojde-li ke změně výše daně, musí dojít i ke změně výše pokuty za pozdní podání řádného daňového přiznání.

V aktuálním rozsudku se Nejvyšší správní soud vyjádřil k otázce možné podjatosti úředních osob správce daně z důvodu jejich finanční motivace na výsledku řízení, v dané věci konkrétně na výsledku doměřovacího řízení v oblasti odečitatelné položky na výzkum a vývoj.