Pronájem nemovité věci nepředstavuje „vedlejší plnění“ pro účely určení obratu pro povinnou registraci, pokud je uskutečňován v rámci obvyklé podnikatelské činnosti osoby povinné k dani.
Osoba povinná k dani vykonávala několik podnikatelských činností a správce daně po provedené kontrole konstatoval, že překročila obrat pro povinnou registraci. Pro stanovení obratu správce daně zohlednil jak příjmy z podnikání, tak příjmy z pronájmu nemovité věci, kterou tato osoba měla ve spoluvlastnictví a pronajímala spřízněné společnosti.
Podstatou předběžné otázky bylo vyjasnit, zda příjem z pronájmu lze pro účely určení obratu považovat za „vedlejší plnění“ (doplňkovou činnost uskutečňovanou příležitostně).
SDEU nechal konečnou odpověď na předkládajícím soudu a poskytl mu následující vodítko. Pro určení, zda operace s nemovitou věcí představuje „vedlejší plnění“ je rozhodné, zda byla či nebyla uskutečněna v rámci obvyklé podnikatelské činnosti osoby povinné k dani. V daném ohledu je nutné zejména zohlednit povahu dotyčné nemovité věci, zdroj finančních prostředků na její pořízení a její používání. Předkládající soud má pro učinění odpovědi zohlednit zejména skutečnost, že osoba povinná k dani vykonávala podnikatelskou činnost na adrese pronajímané nemovité věci, součástí této nemovité věci jsou kancelářské prostory, nemovitá věc byla pronajímána společnosti, v níž byla tato osoba jednatelem a společníkem a tato právnická osoba má navíc sídlo v uvedené nemovité věci a vykonává činnosti, které mají stejnou povahu jako činnosti vykonávané osoba povinná k dani.
Respektovaná AG Juliane Kokott pak ve svém stanovisku shrnula, že pod pojem vedlejšího plnění spadají jen taková plnění, která nevykazují žádnou bližší souvislost s (vlastní) zdanitelnou činností osoby povinné k dani. Tato souvislost chybí, pokud tato plnění 1) představují jednorázové, mimořádné úkony mimo vlastní předmět podnikání nebo 2) nevyžadují rozsáhlé využití zboží a služeb v rámci podniku, nýbrž musí být v tomto posuzovány samostatně a mají povahu de minimis (v úvahu by připadal například pronájem soukromého majetku v zanedbatelném rozsahu).
Aplikováno na projednávanou věc pak AG dospěla k závěru, že zde existuje úzké věcné a osobnímu propojení mezi podnikatelskou činností a pronájem dotčené nemovité věci, tudíž nelze hovořit o pronájmu, který by měl povahu de minimis a který by byl mimo podnikatelskou činnost osoby povinné k dani.
Doplňující informace:
Související rozsudky: C‑378/15 Mercedes Benz Italia, C – 174/08 NCC Construction
Zákonná úprava EU: čl. 288 odst. 1 bod 4 DPH směrnice 2006/112/ES
Tuzemská zákonná úprava: § 4a odst. 1 písm. c) zák. č. 235/04 Sb., o DPH