DPH směrnice obecně nebrání využití údajů o obratech jiných osob povinných k dani, které podnikají ve shodném ekonomickém odvětví, za předpokladu, že prověřovaná osoba má možnost prokázat, že v jejím případě byl její skutečný obrat odlišný.
Správce daně identifikoval podezření, že osoba povinná k dani nevykazuje v tvrzeném obratu veškerá uskutečněná plnění. Podstatou otázky pak bylo, zda lze jako pomůcku pro stanovení obratu použít zobecněné údaje o obratech jiných osob povinných k dani, které podnikají ve shodném ekonomickém odvětví. V daném případě dle italské právní úpravy příslušné odbory ministerstva financí vytvářely sektorové studie mapující obraty osob podnikajících v konkrétních hospodářských segmentech (v řešeném případě se konkrétně jednalo o oblast účetního a daňového poradenství), kdy údaje v nich obsažené mohl správce daně využít v případech důvodného podezření, že obrat tvrzený konkrétní osobou povinnou k dani byl výrazně nižší, než obrat, který bylo možné určit na základě sektorové studie.
Soudní dvůr takovouto možnost v rámci doměření daně připustil. Soud dospěl k závěru, že DPH směrnice nebrání využití údajů ze shora uvedených sektorových studií, nicméně za dodržení následujících podmínek. Osobě povinné k dani musí být zaručeno naplnění daňové neutrality DPH, tedy jí musí být umožněno uplatnit nárok na odpočet vstupní DPH. V oblasti dokazování pak tato osoba musí mít jak možnost prokázat, že v jejím případě byl skutečný obrat nižší než ten vycházející z údajů příslušné studie (zde její povinnost důkazní nemůže být nepřiměřeně vysoká), tak musí mít možnost napadnout jak správnost předmětné sektorové studie, tak relevanci této studie pro posouzení její specifické situace.
Doplňující informace:
Zákonná úprava EU: čl. 242 a 244 DPH směrnice 2006/112/ES
Tuzemská zákonná úprava: §4a zák. č. 235/04 Sb., o DPH a § 92 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád