Každý kdo uskutečňuje investice úzce spojené a nutné k budoucímu využívání nemovitého majetku, musí být považován za osobu povinnou k dani. Je na osobě požadující odpočet daně, aby prokázala, že podmínky pro odpočet jsou splněny a zejména, že je osobou povinnou k dani.
Shledá-li správcem daně, že určitá osoba splňuje podmínky pro přiznání statutu osoby povinné k dani, pak tento statut nemůže být této osobě v zásadě následně se zpětnou platností odejmut z důvodu, že k určitým událostem došlo nebo nedošlo.
V uvedených rozsudcích se SDEU zabýval otázkou, zda osobě, která pořizuje majetek se záměrem ho v budoucnu využívat pro ekonomickou činnost, vzniká k okamžiku jeho pořízení nárok na odpočet vstupní daně.
Pan Rompelman uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí kupní na dvě nebytové jednotky, které po dokončení výstavby hodlal pronajímat v režimu zdanění. V průběhu výstavby hradil zálohy a uplatňoval nárok na odpočet DPH. Z důvodu, že notářský zápis o převodu vlastnického práva k jednotkám nebyl proveden, nebyly uvedené prostory k datu podání daňového přiznání pronajímány. Správce daně nárok na odpočet z tohoto důvodu odmítl.
Soudní dvůr uvedl, že ekonomická činnost může spočívat v několika postupných transakcích, kdy přípravné činnosti jako je pořízení majetku musí být samy o sobě považovány za ekonomickou činnost. V daném ohledu není nutné rozlišovat různé právní formy, které mohou mít tyto přípravné činnosti, zvláště mezi obdobím pořízení práva, jenž zakládá budoucí převod vlastnického práva, a samotným pořízením majetku. Princip DPH, jenž má být neutrální s ohledem na daňovou zátěž, vyžaduje, aby první investiční výdaje vynaložené za účelem zahájení podnikání v budoucnu byly považovány za ekonomickou činnost. Pokud by DPH hrazená na vstupu v rámci přípravných prací byla odpočitatelná až po započetí skutečného využívání nemovité věci, pak by byla dané věc od prvních investic do zahájení jejího využívání zatížena finančním břemenem. Tudíž každý, kdo uskutečňuje takovéto investice, úzce spojené a nutné k budoucímu využívání nemovité věci, musí být považován za osobu povinnou k dani.
K otázce, zda deklarovaný záměr pronajímat budoucí majetek je dostatečný pro předpoklad, že majetek je pořízen za účelem jeho využití pro zdanitelná plnění, SDEU uvedl, že je na osobě nárokující odpočet daně, aby prokázala, že podmínky pro odpočet jsou splněny, zejména, že je osobou povinnou k dani. Správce daně je v daném ohledu oprávněn požadovat, aby deklarovaný záměr byl podpořen objektivní evidencí, takovou jako je důkaz, že prostory, které mají být postaveny, jsou specificky uzpůsobeny ke komerčnímu využití.
Společnost INZO byla založená obcemi západních a východních Flander s cílem definovat využití a rozvoj postupů vedoucích k zpracování mořské vody pro pitné účely. Za tímto účelem pořídila určitá výrobní zařízení a zadala vypracování studie ziskovosti projektu výstavby odsolovacího zařízení. Při pořízení těchto výdajů uplatnila odpočet DPH na vstupu. Z důvodu, že studie prokázala znaky nerentability projektu, kdy někteří investoři odstoupili od záměru kapitálové účasti na projektu, byl projekt ukončen a INZO vstoupila do likvidace, aniž by předtím uskutečnila jakékoliv zdanitelné plnění.
Soud shodně uvedl, že počáteční investiční výdaje mohou být považovány za ekonomickou činnost a v tomto kontextu správce daně musí brát zřetel na deklarovaný úmysl provozovat ekonomickou činnosti. Tam, kde správce daně akceptoval, že společnost deklarující tento úmysl provozovat ekonomickou činnosti má statut osoby povinné k dani, vypracování studie ekonomických a technických aspektů projektu může být považováno za ekonomickou činnost, i když účelem této studie je zjistit míru ziskovosti předpokládané činnosti. Z toho vyplývá, že DPH zaplacená s ohledem na tuto studii ziskovosti může být v principu odpočitatelná, neboť by bylo v rozporu s principem právní jistoty, kdyby práva a povinnosti osoby povinné k dani záležely na skutečnostech, okolnostech nebo událostech, ke kterým dojde poté, co správce daně učinil závěr ohledně těchto práv a povinností. Tudíž od doby, kdy správce daně na základě mu poskytnutých informací přijal závěr, že příslušná osoba vyhovuje statutu osoby povinné k dani, pak tento statut nemůže být v principu následně se zpětnou platností odejmut z důvodu, že k určitým událostem došlo nebo nedošlo. Jinou interpretací by došlo ke svévolnému znevýhodnění podnikatelů, ve smyslu zamezení nároku na odpočet z přijatých zdanitelných plnění před uskutečněním zdanitelného plnění, vůči zdanitelným plněním s nárokem na odpočet, přijatých v průběhu uskutečňování zdanitelných plnění.
Doplňující informace:
Související rozsudky: C ‑ 249/17 Ryanair
Zákonná úprava EU: čl. 2(1), 9(1) a čl. 167 až 171 DPH směrnice 2006/112/ES
Tuzemská zákonná úprava: §5 a §72 zák. č. 235/04 Sb., o DPH