Každý kdo uskutečňuje investice úzce spojené a nutné k budoucímu využívání nemovitého majetku, musí být považován za osobu povinnou k dani. Je na osobě požadující odpočet daně, aby prokázala, že podmínky pro odpočet jsou splněny a zejména, že je osobou povinnou k dani.
Shledá-li správce daně, že určitá osoba splňuje podmínky pro přiznání statutu osoby povinné k dani, pak tento statut JÍ nemůže být v zásadě se zpětnou platností odejmut z důvodu, že k určitým událostem došlo nebo nedošlo.
V uvedených rozsudcích se SDEU zabýval otázkou, zda osobě, která pořizuje majetek se záměrem ho v budoucnu využívat pro ekonomickou činnost, vzniká k okamžiku jeho pořízení nárok na odpočet vstupní daně.
Pan Rompelman uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí kupní na dvě nebytové jednotky, které po dokončení výstavby hodlal pronajímat v režimu zdanění. V průběhu výstavby hradil zálohy a uplatňoval nárok na odpočet DPH. Z důvodu, že notářský zápis o převodu vlastnického práva k jednotkám nebyl proveden, nebyly uvedené prostory k datu podání daňového přiznání pronajímány. Správce daně nárok na odpočet z tohoto důvodu odmítl.
Soudní dvůr uvedl, že ekonomická činnost může spočívat v několika postupných transakcích, kdy přípravné činnosti jako je pořízení majetku musí být samy o sobě považovány za ekonomickou činnost. V daném ohledu není nutné rozlišovat různé právní formy, které tyto přípravné činnosti mohou mít, zvláště mezi obdobím pořízení práva, jenž zakládá budoucí převod vlastnického práva, a samotným pořízením majetku. Princip DPH, jenž má být neutrální s ohledem na daňovou zátěž, vyžaduje, aby první investiční výdaje vynaložené za účelem budoucího podnikání byly považovány za výkon ekonomické činnosti. Pokud by DPH hrazená na vstupu v rámci přípravných prací byla odpočitatelná až po započetí skutečného využívání nemovité věci, pak by byla daná nemovitá věc od prvních investic až do započetí jejího využívání zatížena finančním břemenem. Tudíž každý, kdo uskutečňuje takovéto investice, úzce spojené a nutné pro budoucí využívání nemovité věci, musí být považován za osobu povinnou k dani. K otázce, zda deklarovaný záměr pronajímat budoucí majetek je dostatečný pro předpoklad, že majetek je pořízen za účelem jeho využití pro zdanitelná plnění, SDEU uvedl, že je na osobě požadující odpočet daně, aby prokázala, že podmínky pro odpočet jsou splněny, zejména, že je osobou povinnou k dani. Správce daně je v daném ohledu oprávněn požadovat, aby deklarovaný záměr byl podpořen objektivními důkazy, takovou jako je důkaz, že prostory, které mají být postaveny, jsou specificky uzpůsobeny ke komerčnímu využití.
Společnost INZO za účelem výkonu budoucí ekonomické činnosti (zpracování mořské vody pro pitné účely) pořídila určitá výrobní zařízení a zadala vypracování studie ziskovosti projektu výstavby odsolovacího zařízení. Při pořízení těchto vstupů uplatnila odpočet DPH. Zpracovaná studie prokázala znaky nerentability projektu a někteří investoři odstoupili od záměru kapitálové účasti na projektu, tudíž společnost projekt ukončila a vstoupila do likvidace, aniž by předtím uskutečnila jakékoliv zdanitelné plnění.
Soud shodně uvedl, že počáteční investiční výdaje mohou být považovány za ekonomickou činnost, tudíž správce daně musí brát zřetel na deklarovaný úmysl vykonávat ekonomickou činnosti. Tam, kde správce daně přiznal společnosti deklarující tento úmysl provozovat ekonomickou činnosti statut osoby povinné k dani, pak vypracování studie ekonomických a technických aspektů projektu může být považováno za ekonomickou činnost, i když účelem této studie je zjistit míru ziskovosti předpokládané činnosti. Z toho vyplývá, že DPH zaplacená s ohledem na tuto studii ziskovosti může být v zásadě odpočitatelná, neboť by bylo v rozporu s principem právní jistoty, kdyby práva a povinnosti osoby povinné k dani závisely na skutečnostech, okolnostech nebo událostech, ke kterým dojde poté, co správce daně učinil závěr ohledně těchto práv a povinností. Od doby, kdy správce daně na základě mu poskytnutých informací učinil závěr, že příslušná osoba vyhovuje statutu osoby povinné k dani, pak jí tento statut nemůže být v zásadě následně se zpětnou platností odejmut z důvodu, že k určitým událostem došlo nebo nedošlo. Jiný výklad by vedl ke svévolnému znevýhodnění podnikatelů tím, že by jim byl odepřen nárok na odpočet ze zdanitelných plnění přijatých před uskutečněním plnění na výstupu, vůči zdanitelným plněním přijatým v průběhu uskutečňování zdanitelných plnění.
Doplňující informace:
Související rozsudky: C ‑ 249/17 Ryanair
Zákonná úprava EU: čl. 2(1), 9(1) a čl. 167 až 171 DPH směrnice 2006/112/ES
Tuzemská zákonná úprava: §5 a §72 zák. č. 235/04 Sb., o DPH