Směrnice o zdanění úroků a licenčních poplatků mezi spojenými společnostmi nebrání ustanovení vnitrostátního práva, podle kterého se polovina úroků z úvěru, které zaplatila tuzemská společnost spojené společnosti se sídlem v jiném členském státě, připočítává k základu daně tuzemské společnosti.
Předmětem sporu byla otázka, zda německá pravidla o nízké kapitalizaci nejsou v rozporu se směrnicí 2003/49/ES o zdanění úroků a licenčních poplatků mezi spojenými společnostmi. Dle německé úpravy polovina úroků hrazených, v daném případě německou společností holandské mateřské společnosti, byla na straně dlužníka – německé společnosti daňově neúčinná, čímž dle žalobce docházelo ke dvojímu zdanění uvedené části úroků. Tudíž podstatou položené otázky bylo, zda čl. 1 odst. 1 směrnice 2003/49 brání takovéto vnitrostátní daňové úpravě.
Soudní dvůr dospěl k závěru, že dotčená vnitrostátní úprava není v rozporu s citovanou směrnicí. V úvodu připomenul odůvodnění směrnice, z kterého vyplývá, že jejím cílem je zamezení dvojího zdanění plateb úroků a licenčních poplatků prováděných mezi spřízněnými společnostmi z různých členských států, a to způsobem, aby tyto platby byly zdaněny jednou v jednom členském státě. Cílem pravidla stanoveného čl. 1 odst. 1 směrnice je zajistit, aby skutečný vlastník úroků/licenčních poplatků vzniklých v jiném členském státě, než je stát, kde je usazen, byl osvobozen od jakéhokoliv zdanění ve státě původu těchto úroků/poplatků. Výše uvedené ustanovení tedy upravuje pouze daňovou situaci věřitele, tj. skutečného vlastníka úroků nebo licenčních poplatků se sídlem v jiném členském státě, a nikoli dlužníka uvedených úroků nebo poplatků.
V daném případě dotčená vnitrostátní právní úprava však nevedla ke snížení příjmů věřitele. Nevedla k žádnému zdanění vyplácených úroků u jejich skutečného vlastníka, neboť se týkala pouze stanovení základu daně u dlužníka vyplácejícího úroky. Způsob výpočtu daňového základu plátce úroků a skutečnosti, které je třeba za tím účelem vzít v úvahu, jako zohlednění určitých nákladů při výpočtu jeho daňové povinnosti, nejsou předmětem čl. 1 odst. 1 směrnice 2003/49, a spadají do výlučné daňové politiky každého členského státu.
Doplňující informace:
Zákonná úprava EU: čl. 1(1) směrnice 2003/49 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států
Tuzemská zákonná úprava: §19(1)(zk) a §25(1)(w) zák. č. 586/1992., Sb., o daních z příjmů