Generální advokát vydal stanovisko k otázce, zda se v případě bezúplatného přenechání vozidla zaměstnanci jedná o poskytnutí služby pro soukromou potřebu zaměstnance, která je předmětem daně bez ohledu na skutečnost, zda daň splatná při pořízení vozidla byla u zaměstnavatele odpočitatelná (čl. 26 odst. 1 písm. b) DPH směrnice).
AG nesdílel názor německého správce daně, neboť dle jeho mínění se dotčené ustanovení DPH směrnice netýká služeb spočívajících v přenechání zboží pro soukromou potřebu zaměstnanců, kdy se ve vztahu k těmto službám uplatní písm. a) předmětného ustanovení, podle kterého se takové přenechání považuje za službu poskytnutou za úplatu pouze za situace, kdy zaměstnavatel uplatnil nárok na odpočet daně při pořízení vozidla.
AG také komentoval situaci, kdy zaměstnanec hradí zaměstnavateli za přenechání vozidla určitou platbu, částečně pokrývající náklady na pořízení vozidla a jeho provoz. AG vznesl pochybnosti o tom, zda lze takovouto platbu pro účely DPH považovat za úplatu, nicméně odpověď na tuto otázku musí být dle jeho názoru učiněna po posouzení právního vztahu existujícího mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, na jehož základě k přenechání vozidla dochází. Pokud by odpovědí bylo, že se jedná o úplatné plnění, pak dle AG takovéto přenechání vozidla představuje „nájem dopravního prostředku jiný než krátkodobý“ dle čl. 56 odst. 2 DPH směrnice.