Daně jsou něčím, čemu se obvykle každý snaží v největší možné míře vyhnout, ačkoliv jak praví známé rčení, vedle smrti jsou daně jednou ze dvou věcí, které se v životě nakonec vyhnout nedá. Překvapivě však existují situace, ve kterých je zdanění vnímáno jako pozitivní jev, a někdy dokonce jako jev žádoucí. Je tomu tak mj. v případě subjektů vykonávajících činnost, na niž se vztahuje DPH. Pokud se totiž takováto činnost daní, toto zdanění zůstává pro osobu povinnou k dani neutrální, jelikož ekonomická zátěž zdanění se přenáší do dalších fází obratu a v konečné fázi ji nesou spotřebitelé. Pokud se však na plnění poskytnutá osobou povinnou k dani vztahuje osvobození od daně, potom tato osoba povinná k dani nese ekonomickou zátěž daně zaplacené na vstupu v dřívějších fázích obratu. Hospodářské subjekty si proto často raději zvolí zdanění a vyhýbají se osvobození od daně. Avšak pokud je osvobození od daně povinné, tato možnost neexistuje: není možné se osvobození vzdát a dobrovolně si pro sebe zvolit zdanění. Soudní dvůr bude mít příležitost v rámci projednávání této věci výše tuto zásadu připomenout.
(Úvodní bod stanoviska Generálního advokáta Macieje Szpunara ve věci C – 211/18)