Generální advokát se ve svém starším stanovisku, týkající se určení místa plnění pro účely DPH, mimo jiné vyjádřil k otázce, zda je poviností členského státu zajistit procesní úpravu vedoucí k jednotnému posouzení příslušného plnění jak u poskytovatele, tak i příjemce, který uplatňuje nárok na odpočet. Generální advokát vcelku logicky dospěl k závěru, že obdobně jako nelze závaznost rozhodnutí učiněné příslušným soudem v řízení vedeném s poskytovatelem rozšířit na jeho odběratele (což by bylo v rozporu se zásadou res judicata), nelze na základě práva Unie požadovat, aby vnitrostátní procesní právo koordinovalo správní řízení takovým způsobem, aby příslušní správci daně v každém jednotlivém případě přijímali jednotné stanovisko ohledně ustanovení práva Unie.
V následném rozsudku Soudní dvůr takovéto posouzení upřesnil ve smysu, že rozhodování správních orgánů by nemělo být v rozporu se správným výběrem DPH a dodržováním zásady daňové neutrality, čímž de facto potvrdil, že by neměly existovat neodůvodněné rozdíly při posouzení příslušného plnění u obou dotčených osob.
Podrobnosti k danému rozsudku naleznete zde >>