Soudní dvůr vydal důležitý rozsudek zabývající se otázkou, zda lze nepřiznat osvobození od daně dividendám, které vyplácí společnost se sídlem v jednom členském státě společnosti se sídlem v druhém členském státě. Byť směrnice o zdanění mateřských a dceřiných společností v daném případě ukládá povinnost osvobodit od zdanění takto vyplacené podíly na zisku, dánská daňová správa byla názoru, že toto osvobození lze odmítnout v případě, že společnost inkasující dividendy je pouze účelově vytvořenou společností, jejímž prostřednictvím dochází ke zneužití práva. Obdobná tématika byla posuzována i v souběžném rozsudku, jehož meritem bylo použití institutu zneužití práva při výplatě úroků mezi přidruženými společnostmi.
Soudní dvůr dal správci daně za pravdu a v rozsáhlých textech rozsudků podrobněji popsal okolnosti, za kterých lze osvobození od srážkové daně nepřiznat.