Generální advokátka zveřejnila stanovisko k otázce, zda lze nájemné z nemovité věci považovat pro účely stanovení obratu pro povinnou registraci za příjem mající charakter příjmu z vedlejšího plnění ve smyslu čl. 288 DPH směrnice (analogicky § 4a odst. 1 písm. c) ZDPH). V projednávané věci insolvenční správce dosahoval vedle příjmů z vlastní činnosti, a dalších poradenských příjmů, i příjmy z pronájmu nemovité věci, ve které měl své sídlo.
Generální advokátka nejprve učinila závěr, že pod transakce s nemovitými věcmi je nutno podřadit i jejich nájem, tedy ne pouze jejich převody, jak by naznačovalo jazykové znění směrnice. Dále obecně vyjádřila názor, že pod pojem vedlejšího plnění spadají jen taková plnění, která nevykazují žádnou bližší souvislost s vlastní zdanitelnou činností. Tato souvislost pak chybí, pokud dotčená plnění 1) představují jednorázové, mimořádné úkony mimo vlastní předmět podnikání nebo 2) nevyžadují rozsáhlé využití zboží a služeb v rámci podniku, nýbrž musí být v tomto posuzovány samostatně a mají povahu de minimis (např. pronájem soukromého majetku v zanedbatelném rozsahu).
V projednávané věci insolvenční správce jednak dotčenou nemovitou věc užíval jako sídlo pro svoji podnikatelskou činnost, jednak ji pronajímal společnosti, prostřednictvím níž poskytoval poradenské služby, tudíž její pronájem nebyl dle názoru generální advokátky ani náhodný, ani oddělený od jeho vlastní zdanitelné činnosti. Z uvedeného důvodu má být předmětné nájemné zohledněno v obratu pro povinnou registraci k DPH.