Nejvyšším správním soudem byla posouzena otázka, zda náklady na výrobní vybavení a režii hrazené objednatelem, které v rámci obchodního vztahu konzumovali jeho dodavatelé, lze na straně objednatele považovat za daňově účinné. Na základě racionálního posouzení principů obchodně závazkových vztahů osmý senát dospěl k závěru, že je smluvní volností zúčastněných stran dohodnout se, která z nich poskytne pro danou činnost potřebné materiální zázemí, a tomu odpovídá i daňový režim těchto výdajů.
Bližší podrobnosti k uvedenému rozsudku a judikatuře zabývající se obdobnou tématikou lze nalézt v předplatitelské sekci.