Portugalská společnost provozovala fitness centra, kdy vedle sportovního tréninku též návštěvníkům poskytovala nutriční poradenství. Předmětem sporu byla otázka, zda trénink a nutriční poradenství představují dvě samostatné služby nebo se jedná o jediné komplexní plnění, resp. zda nutriční poradenství představuje vedlejší plnění.
Generální advokát byl názoru, že nutričního poradenství je samostatnou službou, kterou je nutno posuzovat nezávisle na daňovém režimu sportovního tréninku. Dále se AG přiklonil k názoru, že nutriční poradenství nemůže využívat osvobození od DPH, jelikož zde absentuje jeho předpokládaný léčebný účel.