Minulý týden vynesl velký senát Soudního dvora rozsudek, který má dopad na správní praxi členských států EU, včetně České republiky (viz. závěry Koordinačního výboru KDPČR z roku 2011).
Podstata sporu spočívala v otázce, zda zřizovatel zahraniční stálé provozovny, která ukončila činnost, může v tuzemsku odečíst od svého základu daně v zahraničí neuplatněné ztráty této provozovny, a to i v případě, kdy se obecně příjmy stálé provozovny zdaňují pouze v zahraničí (v tuzemsku je uplatňován režim vynětí těchto příjmů). Soudní dvůr s odkazem na závěry C – 446/03 Marks & Spencer tuto možnost zřizovatele připustil.
Byť se závěry Soudního dvora týkaly skutkového stavu ukončení veškerých zahraničních činností provozovny, lze uvedené závěry vztáhnout i na obdobné situace, např. spočívající v nemožnosti zohlednění takovýchto ztrát provozovnou z důvodu uplynutí zahraniční prekluzivní lhůty pro jejich uplatnění, a to samozřejmě za shodných podmínek, za kterých lze zohlednit tuzemské ztráty zřizovatele.