Soudní dvůr navázal na předchozí rozsudek ve věci nároku na vrácení daně zaplacené v jiném členském státě, a obdobně odmítl možnost nepřiznat tuzemskému příjemci nárok na odpočet daně z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty pro jeho uplatnění, pokud se jedná o situaci, kdy příjemce objektivně nevěděl, že zde existuje dlužná daň a neměl k dispozici opravné daňové doklady (zde se jednalo o doměření daně z moci úřední poskytovateli po uplynutí lhůty pro uplatnění odpočtu).
Uvedený závěr soudu by měl mít dopad na výklad tuzemské úpravy, dle které je možnost uplatnění odpočtu omezena lhůtou tří let, počítanou od konce zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost, a to zejména v případech rekvalifikace sazby daně a druhu plnění.