Nejvyšší správní soud se v aktuální judikatuře vypořádal s otázkou, jejíž zodpovězení v minulém roce přenesl na prvostupňový soud. NSS nepřijal závěry prezentované správcem daně, které vycházely z převažující správní praxe. Ve svém rozhodnutí soud v relaci k úpravě DPH zohlednil charakteristické rysy insolvenčního řízení, kdy dle jeho názoru záměrem zákonodárce bylo poskytnout daňovou výhodu pouze těm věřitelům, kteří dlužníkovi poskytli plnění v období, o němž lze přiměřeně usuzovat, že se jedná o období, ve kterém se dlužník nacházel v úpadku, tj. pouze těm věřitelům, jejichž pohledávky vznikly ve lhůtě, jejíž počátek je dán dnem, který předchází dni vydání rozhodnutí o úpadku, a konec posledním dnem šestého měsíce ode dne předcházejícího dni rozhodnutí o úpadku. Dotčenou daňovou výhodu tudíž nemohou získat věřitelé starších pohledávek vzniklých před posledním dnem uvedené lhůty.
Uvedeno na příkladu: den, který předchází dni vydání rozhodnutí o úpadku, je 15. prosinec 2014, posledním dnem lhůty je 15. červen 2014 a věřitelé pohledávek, které vznikly před 15. červnem 2014, již nejsou oprávněni provést opravu DPH.
Podrobnosti k rozsudku naleznete zde >>