Před prázdninami zveřejnila generální advokátka Juliane Kokott stanovisko věcně navazující na již dříve SDEU posuzovanou problematiku, obecně označovanou jako „náhrada škody“. Jednalo se o v obchodních vztazích běžně vyskytující se případ plateb, které dle smluvního ujednání musí odběratel uhradit dodavateli, pokud z jeho strany dojde k předčasnému ukončení smluvního vztahu.
Situace, jež je předmětem žádosti o posouzení SDEU, se týkala povinnosti odběratele doplatit telekomunikační společnosti zbývající platby za služby, které by mu byly poskytnuty do doby řádného ukončení smlouvy uzavřené na dobu určitou. Jinými slovy odběrateli při předčasném ukončení smlouvy, ke kterému v daném případě došlo z důvodu neuhrazení dlužných plateb odběratelem, vznikla povinnost uhradit měsíční platby za telekomunikační služby, vynásobené počtem měsíců zbývajících do konce platnosti smlouvy.
Dle generální advokátky není v daném případě zřejmé, jaká škoda je v takto paušalizované formě nahrazována, neboť citovaná povinná platba odpovídala ceně, kterou by telekomunikační společnost obdržela při řádném poskytování služby, tudíž zde z pohledu společnosti neexistuje škoda z důvodu předčasného ukončení smlouvy. S ohledem na uvedené pak závěrem stanoviska je, že dotčená platba představuje úplatu za zdanitelné plnění ve formě telekomunikační služby.
Pokud se SDEU ztotožní se závěry shora prezentovanými, pak lze předpokládat, že takovýto závěr bude mít široký dopad na různé ekonomické segmenty, namátkou lze uvést poskytovatele leasingu.