Nejvyšší správní soud přisvědčil námitce daňovému subjektu, že bylo povinností správce daně nejprve zkoumat, zda lze daňový subjekt a jeho dodavatele považovat za jinak spojené osoby, tj. zkoumat existenci okolností, které by nasvědčovaly tomu, že se jedná o právní vztah, který vznikl převážně za účelem snížení základu daně.
Pokud správce daně učinil závěr, že se jedná o právní vztah vytvořený mezi spojenými osobami, toliko na základě zjištění, že se sjednaná cena liší od ceny obvyklé, pak dle NSS postupoval opačným postupem, který je pro aplikaci § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 ZDP nepřijatelný. Ze samotného mnohonásobného navýšení ceny nelze bez dalšího usuzovat na propojenost dotčených daňových subjektů.