Nejvyšší správní soud podal přehledné shrnutí, jak určit referenční cenu, je-li převáděn majetek disponující unikátními parametry, kdy je obecně problematické nalézt srovnatelnou nezávislou transakci, jež by byla využitelná k určení referenční ceny.
Soud vytkl správci daně, že předčasně rezignoval na zjištění srovnatelné ceny citovaného majetku a přistoupil k úpravě základu daně dle ceny určené podle zákona o oceňování majetku, a to za situace, kdy disponoval údaji o jiných transakcích, byť ne s posuzovanou řízenou transakcí plně srovnatelných. Dle soudu, pokud správce daně zpochybní sjednanou cenu, pak má primárně povinnost náležitě zjistit srovnávací cenu, a za tímto účelem může využít i transakce uzavřené v jiném časovém období nebo v jiné zemi, resp. i transakce, jejichž předmětem je prodej podílu v obchodní korporaci.