Soudní dvůr vydal vánoční rozsudek k otázce, která již byla předmětem rozhodování před různými soudy, v případě tuzemské jurisdikce pak odlišně, než kam směřovala unijní judikatura.
Soud v podstatných úvahách navázal na závěry stanoviska generální advokátky, kdy akcentoval zejména otázku, kdo nese hospodářské riziko vyplývající z činnosti člena představenstva. Takovéto posouzení musí být učiněno na základě pravidel vnitrostátního práva. Obecně pak SDEU směřoval k tomu, že hospodářské riziko plynoucí z rozhodnutí představenstva nese společnost a členům představenstva nevznikají osobní závazky za dluhy společnosti.
NSS naopak ve své judikatuře vychází z toho, že škoda způsobená společnosti z důvodu, že statutární orgán, resp. jeho člen nejedná s péčí řádného hospodáře, je nahraditelná statutárním orgánem/jeho členem, včetně zákonného ručení za závazky společnosti. Z uvedeného lze usuzovat, že nastolený trend tuzemské judikatury spíše nedozná změn.