Nejvyšší správní soud posuzoval otázku, zda služby společníka, které poskytoval společnosti jako obchodní zástupce, mohou pro účely ZDPH představovat výkon samostatně uskutečňované ekonomické činnosti.
Soud odmítl paušální závěr správce daně, že zprostředkovatelská činnost (činnost obchodního zástupce) je vlastní prakticky každému podnikání, tudíž společník takovouto činnost musí poskytovat v rámci samotné podnikatelské činnosti společnosti. Zejména pak soud správci daně vytkl, že se nedostatečně vypořádal s otázkou nesení hospodářského rizika v daném smluvním vztahu a taktéž neodůvodněně odlišně posoudil shodnou činnost společníka po dobu, po kterou měl podíl na společnosti, a po dobu, po kterou již nebyl společníkem.