Generální advokátka vydala stanovisko k otázce, jak mohou mít možné zneužívající praktiky vliv na určení místa plnění a z toho plynoucí dvojí zdanění téže transakce.
Maďarská společnost DuoDecad poskytovala služby IT podpory provozovatelům internetových stránek, v dotčeném sporu dle uzavřené smlouvy portugalské společnosti Lalib, která dané služby poskytovala koncovým zákazníkům. Dle maďarského správce daně byla skutečným příjemcem služeb nikoliv portugalská společnost, ale maďarská společnost WML, a to z důvodu, že přenecháním licence mezi společnostmi WML a Lalib došlo ke zneužití práva. V návaznosti na tento závěr doměřil společnosti DuoDecad maďarskou DPH. Na druhé straně portugalský správce daně požadoval po společnosti Lalib přiznání portugalské daně ve shodě s obecným principem určení místa plnění dle sídla ekonomické činnosti příjemce.
Generální advokátka Juliane Kokott uvedla, že příjemcem plnění ve smyslu DPH směrnice je v zásadě ten, kdo je smluvním partnerem poskytovatele plnění dle civilního práva, tedy ten, kdo je povinen uhradit protiplnění. Skutečnost, že plnění ve skutečnosti nakonec využívá jiná osoba než smluvní partner, je z pohledu DPH irelevantní. Jestli společnost Lalib přijímala plnění vlastním jménem a na vlastní účet nebo vlastním jménem, ovšem na účet společnosti WML, je pro postavení společnosti Lalib jako příjemce plnění v zásadě irelevantní. Místo, kde společnost DuoDecad poskytovala IT služby společnosti Lalib se tedy nacházelo v Portugalsku a je nutno jej posuzovat nezávisle na možných zneužívajících praktikách mezi společnostmi WML a Lalib.
Ohledně rizika dvojího zdanění, tedy v případě, kdy maďarský správce daně požaduje doplacení daně z důvodu zneužívající povahy celé právní konstrukce mezi DuoDecad, Lalib a WML, pak rozdílný výklad unijního práva jednotlivými správci daně musí být dle AG vyřešen položením otázky Soudnímu dvoru. Obdobně je tomu i v případě, kdy se odlišné posouzení správců daně zakládá na rozdílném posouzení skutkového stavu (např. existenci zneužívající praktiky). I v daném případě je jedinou autoritou, která může za zúčastněné členské státy závazně rozhodnout a tak účinně zamezit dvojímu zdanění, Soudní dvůr, jenž provede vlastní posouzení skutkového stavu. Soudní dvůr by ovšem, aby přihlédl ke skutečnosti, že posouzení skutkového stavu je zásadně úkolem vnitrostátního soudu a členské státy mají prostřednictvím nařízení č. 904/2010 k dispozici možnosti, jak dosáhnout dohody, mohl odpověď na takovéto předběžné otázky podmínit tím, že se obvykle tyto jiné možnosti předtím vyčerpají.