Žalobkyně (ready-made společnost z finanční skupiny) čerpala úvěr na nákup podílu v sesterské společnosti, se kterou následně fúzovala. Úvěr byl čerpán v rámci bankovního úvěrového rámce nového investora finanční skupiny. Správce daně uzavřel, že úroky z citovaného úvěru nepředstavují náklad dle § 24 odst. 1 ZDP z důvodu, že převažujícím účelem nákupu obchodního podílu a následné fúze bylo získání neoprávněné daňové úspory (dle jeho názoru by k fúzi mohlo dojít i bez toho, aby byl nejprve zakoupen podíl a pro tyto účely čerpán úvěr). Krajský soud žalobě vyhověl s tím, že v daném případě nedošlo k naplnění podmínek zneužití práva, neboť hlavním ekonomickým smyslem transakcí bylo umožnění akvizice finanční skupiny.
NSS se ztotožnil s pohledem krajského soudu, že správce daně nahlížel na koupi obchodního podílu a následnou fúzi izolovaně, aniž by zohlednil celkovou akvizici finanční skupiny novým investorem. Správce daně nezohlednil skutečnost, že tyto transakce byly učiněny na základě požadavku úvěrující banky, bez něhož by úvěr nemohl být na akvizici poskytnut. Ne každý požadavek třetí strany (zde banky) automaticky vylučuje použití institutu zneužití práva, proto také krajský soud správně poukázal na to, že žalobkyně zároveň logicky vysvětlila ekonomickou racionalitu požadavku banky na to, aby došlo k přenesení části úvěrového zatížení na žalobkyni. Žalobkyně poukázala na dvě možnosti úvěrování finančních akvizic. V první (leveraged buyout) je závazek z úvěru přímo hrazen z výnosů či majetku provozní entity (banka se zde nachází v lepším postavení v případě nemožnosti dlužníka úvěr splácet). Druhou možností je dividendový model, kdy úvěrem je zatížena mateřská společnost, která provedla akvizici. V daném případě může být dluh kryt dostatečnými aktivy (např. v podobě podílu na akvírované, provozní společnosti), nicméně pokud zisk ve skupině generuje primárně provozní společnost, může být obtížnější zajistit, aby byl tento zisk použit na splácení úvěru. Úvěrující banka se zde nachází v pro ni méně výhodné pozici, které je kompenzována nejen případnými jinými zárukami, ale také například vyšším úrokem. NSS shledal, že bezprostředním cílem nákupu obchodního podílu a následné fúze bylo naplnění smluvních ujednání, jimiž bylo podmíněno poskytnutí akvizičního úvěru novému investorovi ze strany banky, která tak učinila opět z důvodů, které se jeví jako ekonomicky racionální. Samotná spřízněnost všech ostatních účastníků transakcí tuto ekonomickou realitu nijak nepopírá a správci daně se přitom toto logické vysvětlení nepodařilo nijak vyvrátit.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: NE
Rozšířený senát: NE
Zákonná úprava: § 24 odst. 1 zák. č. 586/1992., Sb., o daních z příjmů