Nesplnění jedné z formálních náležitostí projektu má za následek nemožnost uplatnit odčitatelnou položku na podporu výzkumu a vývoje, aniž bylo třeba se zabývat ostatními zákonnými podmínkami.
Na základě evidence výdajů na projekty musí být možno jednoznačně oddělit jednotlivé výdaje vynaložené při realizaci projektu výzkumu a vývoje od ostatních výdajů daňového subjektu, které s projektem výzkumu a vývoje nesouvisí.
9 Afs 144/2016 – 51
Správce daně neuznal některé výdaje jako způsobilé pro odečet od základu daně s ohledem na jejich vynaložení při realizaci projektů výzkumu a vývoje.
Za prvé dle správce daně stěžovatelka neunesla důkazního břemeno, že konkrétní dotčené výdaje vynaložila v přímé souvislosti s realizací projektů výzkumu a vývoje (jednalo se o mzdy zaměstnanců a výdaje na pohonné hmoty a opravy vozidel).
Dále správce daně shledal, že stěžovatelčiny projekty výzkumu a vývoje neobsahují zákonem požadované předpokládané celkové výdaje na řešení projektů a vymezení způsobu kontroly a hodnocení postupu při řešení projektu a dosažených výsledků.
Vedle uvedeného správce daně navíc identifikoval, že výdaje na projekty výzkumu a vývoje nebyly evidovány odděleně od svých ostatních výdajů.
NSS potvrdil závěry správce daně. Konkrétně ve vztahu ke mzdovým nákladům uvedl, že jejich odečet byl toliko založen na plánu procentního rozsahu pracovních úvazků jednotlivých zaměstnanců, který byl vyhotoven před samotnou realizací projektu. Dle soudu takovýto plán nedokládá, že právě tato část pracovní doby byla projektu skutečně věnována, resp. že ve skutečnosti bylo podle tohoto plánu postupovalo. K tomu by byly třeba dodatečné důkazní prostředky, kdy ze mzdových listů jednotlivých zaměstnanců nelze seznat, zda vůbec či jakou část pracovní doby strávili prací na projektech výzkumu a vývoje. Dále není zřejmé kupříkladu, zda vyplácené prémie, které tvořily součást mzdy zaměstnanců, měly souvislost s projekty, a pokud ano, jakou.
Obdobně co se týče pohonných hmot, z předložených knih jízd nebylo dle soudu možné identifikovat účel cest, jenž by měl souvislost s projekty výzkumu a vývoje (nebylo možno seznat, s kým mělo být jednáno a za jakým účelem).
Dále NSS uvedl, že správci daně nelze vytýkat, že se zabýval i náležitostmi projektu výzkumu a vývoje. K tomu soud dodal, že např. náležitost projektu v podobě vymezení způsobu kontroly a hodnocení postupu řešení projektu a dosažených výsledků by mohla být využita při zkoumání, zda stěžovatelka prokázala, zda má nárok na odpočet. Pokud by stěžovatelka v projektu výzkumu a vývoje vymezila způsob kontroly a hodnocení, mohly by finanční orgány zkoumat, zda tato kontrola a vyhodnocení proběhly, a pokud by skutečně proběhly, bylo by možno zkoumat, zda případné záznamy o výsledcích kontroly lze užít při doložení nároku na odpočet.
K poslední výhradě správce daně ohledně nedostatečně oddělené evidence výdajů na projekty od ostatních výdajů, NSS uvedl, že smysl oddělené evidence spočívá ve vytvoření úplného soupisu všech výdajů vynaložených při realizaci projektu výzkumu a vývoje, přičemž již ze samotné evidence musí být dostatečně patrna návaznost na konkrétní výdaj vynaložený při realizaci projektu výzkumu a vývoje. Identifikace jednotlivých výdajů v oddělené evidenci musí být natolik jednoznačná, aby nemohly vzniknout pochybnosti, který z jednotlivě vynaložených výdajů je do evidence zahrnut, tj. na základě evidence musí být možno jednoznačně oddělit jednotlivé výdaje vynaložené při realizaci projektu výzkumu a vývoje od ostatních výdajů daňového subjektu, které s projektem výzkumu a vývoje nesouvisí. Identifikace výdajů v oddělené evidenci musí být takového charakteru, aby na jejím základě bylo možno propojit jednotlivé účetní doklady s evidovanými výdaji. V daném případě uvedenému požadavku stěžovatelka nedostála.
1 Afs 270/2020 – 26
NSS se neztotožnil s tvrzením stěžovatele, že v jeho případě není vedení oddělené evidence výdajů na projekty výzkumu a vývoje nezbytné s ohledem na skutečnost, že veškerá jím vyvíjená činnost je činností výzkumnou. I kdyby bylo tvrzení stěžovatele pravdivé, nic to nemění na jeho povinnosti evidovat náklady (výdaje) takovým způsobem, aby bylo možné jednotlivé účetní doklady jednoznačně identifikovat a propojit je s konkrétními výdaji v jednotlivých projektech. Stěžovatelem zvolený způsob evidence výdajů takový postup znemožňuje a neskýtá prostor pro účinnou kontrolu stěžovatelem deklarovaných výdajů na výzkum a vývoj. Povinností stěžovatele je vést podrobnou evidenci nákladů (výdajů), z nichž bude patrné, kolik hodin strávil který zaměstnanec prací na jednotlivých projektech, jaký materiál byl pro potřeby kterého projektu pořízen apod.
10 Afs 242/2020 – 40
Dle NSS stěžovatelka nedostála povinnosti vést oddělenou evidenci výdajů na vědu a výzkum. Stěžovatelka evidovala společně všechny výdaje na výzkum a vývoj a oddělila jen nesouvisející výdaje, což zdůvodňovala tím, že výzkum a vývoj je její hlavní činností. Výdaje na výzkum a vývoj pak rozdělila poměrně mezi jednotlivé projekty. Takový postup ale není správný. Stěžovatelka musí evidovat výdaje ke každému projektu zvlášť, neboť evidence má odrážet skutečný stav, nikoliv fikci podle matematického výpočtu.
Pro úplnost NSS dodal, že pokyn MF D-288 není obecně závazným předpisem a proto nemůže ukládat povinnosti, představuje jen výkladové vodítko k zákonu. V této věci však povinnost vést evidenci plyne přímo ze zákona, a stěžovatelka tak evidovala výdaje v rozporu se zákonem.
8 Afs 168/2020 – 51
Správce daně dospěl k závěru, že stěžovatelka nedodržela povinnost vedení oddělené evidence v členění na jednotlivé projekty a jednotlivé účetní případy (viz. pokyn D-288). Stěžovatelka takovouto evidenci (dle jednotlivých zaměstnanců, k nim přiřazených mzdových nákladů za každý měsíc ke každému projektu) předložila v odvolacím řízení. Krajský soud shledal, že takto dodatečně dodanou evidenci nelze akceptovat.
NSS se s hodnocení krajského soudu neztotožnil a dospěl k závěru, že odvolací orgán byl povinen k nově předloženým důkazům přihlédnout. S krajským soudem lze souhlasit v tom, že mzdové náklady musí být evidovány odděleně již při realizaci projektů výzkumu a vývoje. V nyní posuzovaném případě byly ovšem již v průběhu daňové kontroly předloženy takové důkazy, ze kterých lze poměrně snadno spočítat mzdové náklady na jednotlivé projekty, byť nebyly výslovně uvedeny. Stěžovatelka požadovaný rozpis nákladů dle jednotlivých projektů doložila v odvolacím řízení, vycházela však z podkladů, které byly předloženy již v daňové kontrole. Zpochybnění vedení oddělené evidence již při realizaci projektu proto není důvodné.
5 Afs 269/2021 – 55
Dle městského soudu hodnotil správce daně odborné otázky projektu výzkumu a vývoje bez příslušných odborných znalostí, kdy prvotně se měl zabývat tím, zda činnosti vykonávané v rámci projektu žalobkyně jsou materiálně činnostmi výzkumu a vývoje (k čemuž měl oslovit znalce), a teprve poté, co by měl tuto otázku postavenou najisto, se měl zabývat průkazností předložené evidence uplatňovaných nákladů. Správce daně v kasační stížnost namítal, že městský soud nesprávně opomenul, že nosným důvodem napadeného rozhodnutí bylo „evidenční pochybení“, neboť žalobkyně nedoložila konkrétní činnosti svých zaměstnanců.
NSS uvedl, že městský soud sice zcela správně uzavřel, že primárně je nutné postavit najisto, zda projekt (či jeho části) lze považovat za výzkum a vývoj, nicméně toto důkazní břemeno leží na daňovém subjektu. Jelikož správce daně odmítl odpočet na základě neprůkaznosti doložené evidence, nadále již nebylo sporné, zda dotčený projekt je svou povahou projektem výzkumu a vývoje a žalobkyně unesla své důkazní břemeno v této (první) rovině.
Městský soud se měl tedy zabývat tím, zda žalobkyně vyvrátila pochybnosti daňových orgánů stran jí předkládané evidence vážící se k nákladům uplatňovaným v rámci projektu, kdy námitky žalobkyně učiněné v podané žalobě stran věcného hodnocení odborných otázek totiž míjely podstatu věci.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: NE
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: 6 Afs 60/2014 – 56 / 7 Afs 261/2016 – 20 / 3 Afs 304/2016 – 37 / 1 Afs 363/2018 – 113 / 8 Afs 72/2018-52, 1 Afs 429/2018 ‑ 41, 8 Afs 170/2020 ‑ 49, 6 Afs 161/2021 – 57
Zákonná úprava: § 34 odst. 4 zák. č. 586/1992., Sb., o daních z příjmů
9 Afs 144/2016 – 51 / 1 Afs 270/2020 – 26 / 10 Afs 242/2020 – 40 / 8 Afs 168/2020 – 51 / 5 Afs 269/2021 – 55