Tuzemské ani evropské právo neumožňuje subjektu z jiného členského státu při pouhém přesunu místa výkonu podnikatelské činnosti, resp. přesunu místa vedení, do tuzemska uplatnit daňovou ztrátu vzniklou v jiném členském státě.
Nizozemská společnost AAA Auto přemístila k 1. lednu 2009 místo svého skutečného vedení z Nizozemska do ČR, sídlo společnosti nedále zůstalo v Nizozemsku a veškerá činnost byla od uvedeného data vykonávána prostřednictvím tuzemské organizační složky. Předmětem sporu byla otázka, zda daňová ztráta dosažená v roce 2007 v Nizozemsku je přenositelná do ČR jako položka snižující základ daně podle § 38n ZDP.
V návaznosti na odpověď Soudního dvora NSS konstatoval, že přemístění místa skutečného vedení společnosti do jiného členského státu, kdy její sídlo nadále zůstává v jiném členském státě, představuje výkon svobody usazování, nicméně s tímto právem není automaticky spojeno právo na uplatnění daňové ztráty. V daném ohledu SFEU nezaručuje, že přemístění místa skutečného vedení bude daňově neutrální.
Cílem ZDP je zachovat rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členskými státy a vyloučit riziko dvojího uplatnění daňové ztráty. Pokud stěžovatel přemístil sídlo svého skutečného vedení z Nizozemska, a přitom tam nadále vykonává činnost, existuje riziko dvojího odpočtu ztrát. Poukaz stěžovatele na rozsudky C – 446/03 Mark & Spencer a C – 123/11, A Oy je mylný, neboť se týkaly situací, ve kterých činnost nerezidentních společností byla plně ukončena. To však není případ stěžovatele, jelikož v jeho případě nedošlo k ukončení činnosti, ale k přemístění sídla skutečného vedení. Dotčenou daňovou ztrátu tedy nelze označit za ztrátu konečnou, neboť nadále v Nizozemsku existuje statutární sídlo stěžovatele, v důsledku čehož zde zůstává možnost hospodářské činnosti, tedy i dosahování zisku.
Závěrem NSS doplnil, že daňovou ztrátu vzniklou v jiném státě lze uplatnit pouze v případech, na které dopadá směrnice o společném systému zdanění při fúzích.
Následně NSS rozhodl obdobně i ve věci 10 Afs 273/2019 – 80, která se týkala možnosti tuzemské nástupnické společnosti uplatnit po přeshraniční fúzi společností (jedné tuzemské a jedné zahraniční s tuzemskou organizační složkou) odečet daňové ztráty, která vznikla zanikajícímu zřizovateli organizační složky v Nizozemsku.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: NE
Rozšířený senát: NE
Zákonná úprava: §34(1) zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a čl. 49 SFEU