Správce daně uložil žalobci pokutu za opožděné přiznání k dani z příjmu. Krajský soud vyhověl žalobě, ve které žalobce namítal, že mu nevznikla povinnost podat daňové přiznání z důvodu prodeje nemovitosti, neboť jejím prodejem dosáhl ztráty (pořizovací cena převyšovala prodejní cenu).
NSS odmítl argumentaci krajského soudu, že v případě, kdy rozdíl mezi příjmy a výdaji není kladný, nejde o příjem, který se reálně projevil v právní sféře poplatníka. Dle NSS by bylo zcela nelogické, kdyby příjem z prodeje věci, který nepřesahuje výdaje na pořízení této věci, nebyl považován za příjem ve smyslu § 10 odst. 1 písm. b) ZDP. Od pojmu „příjem“ (s jehož existencí je spojena povinnost podání daňového přiznání) je tedy nutno odlišovat pojem „základ daně“. Fakt, že po odečtení výdajů od příjmů bude základ daně nulový, má důsledek, že poplatníka daně nestíhá žádná daňová povinnost, neznamená to však, že by poplatník žádný příjem nezískal.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: NE
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: 5 Afs 76/2008 – 93, 5 Afs 45/2011 – 94 / 5 Afs 56/2012 – 37, 3 Afs 220/2017 – 53
Zákonná úprava: § 10 odst. 1 písm. b) zák. č. 586/1992., Sb., o daních z příjmů
3 Afs 64/2016 – 29